Bledé tváře

Poslední dobou se stále častěji setkávám s půvabnými bledulkami a jejich dilematem ohledně tvářenek. Proto jsem se rozhodla vrátit k bledému tématu a pokusím se odpovědět na otázku: Tvářenku ano, či ne? A když ano, tak tedy jakou?

Nejdřív je třeba říct, že není bledá jako bledá. Lépe řečeno, všechny bledé květiny nejsou bledé stejně. I u velmi světlé pleti stále platí rozdělení na chladný a teplý podtón.

Je-li pleť do růžova, nesluší jí nažloutlé makeupy, zlatavé oční stíny, ani oranžová rtěnka.

Je-li pleť do žluta, nesedne jí narůžovělý tón makeupu, modré oční stíny, ani fuchsiová rtěnka.

V opačných barevných tónech, než je naše pleť, vypadáme nemocně, strhaně, staře a vůbec tak nějak „použitě“. Už jsem tu zmiňovala, že já osobně vypadám v teplých tónech, které mi tolik „odbornic“ přisuzuje kvůli zrzavým vlasům, jako pouliční pracovnice ve výslužbě.

Když už víme, jaký nádech má naše pleť, musíme se rozhodnout, jestli tvářenku vůbec chceme.

Existují bledulky, jejichž pleť je bílá jako stěna, ale tvářičky mají jako růžová poupátka. A k tomu sklon k červenání. Taková slečna si asi řekne: k čemu tvářenku, když už mám tváře růžové až dost? A má pravdu.

Tvářenka není povinnost.

Stejně tak by si ji měly dvakrát rozmyslet dívky a dámy s obličejem posetým pihami. Čím výraznější pihy, tím větší nebezpečí, že tvářenka už bude na obličeji jaksi navíc. A pokud si taková slečna (jako třeba já) dá narůžovělou tvářenku, bude vypadat, že usnula na sluníčku. Tam už jsem byla a tuhle chybu opakovat nemíním. Růžové fleky na mých pihovatých tvářích budou prostě vždycky vypadat jako spáleniny nebo alergická reakce.

Proto klasické tvářenky nepoužívám. Díky pihám nikomu nepřipadám jako průhledný věchýtek na omdlení. Na tvářích mám prostě vlastní vrozenou, i když trochu tečkovanou, tvářenku :-p

Pokud tvářenku nepotřebujete, stačí se zaměřit na jemné konturování obličeje. K tomu stačí kompaktní pudr, který je o dva odstíny tmavší než vaše pleť. Konturování zvýrazní tvar obličeje a naruší jednolitou bledost, která má tendenci vypadat poněkud ploše. Hlavně na fotografiích.

Jen pozor na příliš tmavý odstín pudru.

A ještě poznámka, jen ne bronzer. Velká většina bronzerů je prostě pro bleduli příliš tmavá a bude s nimi vypadat jako šmudla. Hnědých pruhů na obličeji se asi dočkala každá z nás, která se někdy nechala více či méně profesionálně nalíčit. Formulka: “Tak a teď vám dodáme trochu barvičku“, je heslo pro okamžitý úprk. Být přirozeně bledá není nic špatného. Jen to teď zrovna není moderní. No a? ;-)

Tak a teď k těm tvářenkám.

Jednoduchá pomůcka je asi jasná, vybírat tvářenku podle podtónu pleti. Na chladný chladnou, na teplý teplou. (Ale ne na zelený zelenou, prosím). 

Teplému tónu pleti bude slušet tvářenka jemně meruňková až broskvová (ale ta by někdy mohla být až příliš výrazně do oranžova).

Chladnému bude slušet barva šípkové růže. Pozor na fuchsiové tóny, ty už jsou moc intenzivní a navíc často působí nepřirozeně.

Sehnat světlou tvářenku není snadné, to je bohužel fakt. Na druhou stranu my bledule dokážeme ocenit málo barvící tvářenky, které by jiné dámy označily za šunt. Když přejedete po pudru prstem a zůstane vám na něm jen lehounký nádech barvy, je to naopak dobře. Bledulkám totiž svědčí opravdu jen nádech barvy. Ne barevná kola přes celé tváře. Takže když tvářenka moc nebarví, bledule ji využije :-)

Mám takové asi tři. Kupovala jsem je právě proto, že barvily maličko. A používám je, když mám výrazně tmavou rtěnku, abych ten kontrast trošku vyvážila.

Ale jinak jsem bez tvářenky docela spokojená :-)

Na druhou stranu být bezpihatá (což by mi ale vůbec nevadilo), asi bych taky nesnášela otázku: slečno, je vám dobře?

Takhle slýchám jenom: slečno, nemračte se.

Já se nemračím, s tím ksichtem jsem se narodila :-p

Jaká řasenka na jaké řasy?

Koupíte si řasenku, na kterou přísahají všechny vaše kamarádky i vaše oblíbené filmové hvězdy a místo hustého vějíře dlouhých řas máte umatlané chuchvalce. Co to? Máte snad nějaké „vadné“ řasy? Je s vámi něco v nepořádku?

Ale ne, to se jen ukázalo, že na každý typ řas se hodí jiná řasenka. A stejně jako všechny ženy nemohou nosit stejný typ podprsenky, nebude jim vyhovovat stejná řasenka.

Jak tedy vybírat?

Nejdřív je třeba zjistit, zda nám bude vyhovovat spíš silikonový hřebínek s ostny nebo klasický kartáček.

Pokud máte hustší řasy, lepší službu vám udělá silikonový kartáček nebo hřebínek. Řasy totiž pročeše a oddělí. Každou řasu zvlášť potáhne tuší a pokud řasenka slibuje prodlužující efekt, je možné, že i ten se dostaví.

Zatímco kartáček klasický se vám do hustých řas spíš zachytí a opatlá je nerovnoměrnými nánosy tuže, která se mezi jednotlivé řasy vůbec nedostane. To pak zbývá jediné, vzít očištěný hřebínek ze staré řasenky nebo speciální hřebínek na řasy a pročesávat, pročesávat, pročesávat do zblbnutí, nebo dokud vám nedojdou nadávky.

Pokud máte naopak řasy řídké, přijde vám ta obalovací funkce klasické „štětky na lahve“ vhod. Řasy jsou dál od sebe a proto se tolik neslepí, zato se na ně vejde silnější potah tuže a řasy tudíž budou vypadat silnější, tedy celkově hustší.

Silikonové prstíky vaše tři řasy dvěma řadami prostě jen pročísnou a v kruté skutečnosti ukážou realitu. Nic víc.

Pokud máte řasy dlouhé, opět lépe poslouží silikonové hřebínky/kartáčky. Pokud byste ještě navíc chtěly objem, můžete ve druhé vrstvě přidat řasenku s klasickým kartáčkem.

Jestliže máte řasy krátké, je opět lepší silikonový hřebínek. Při nanášení druhé vrstvy se soustřeďte hlavně na vrchní třetinu řas, aby byla tuž vytažená až do špiček.

U krátkých řas příliš nedoporučuji zhušťující řasenky nebo řasenky s velkým klasickým kartáčkem. Čím silněji budou řasy obaleny, tím budou působit kratší.

A jsme u kombinování. Ano, při líčení můžete kombinovat víc řasenek. Co vám nedá jedna, s tím pomůže druhá.

Dlouhé řasy zdůrazní běžná řasenka s pročesávacím kartáčkem/hřebínkem, ale ve druhé vrstvě můžeme přidat objem řasenkou s kartáčkem klasickým.

Řídké řasy opticky zesílí/zahustí mohutný kartáček na volumizační řasence, ale pak můžeme protáhnout špíčky řasenkou prodlužovací. Atd. Atd.

Je třeba, aby jednotlivé vrstvy nejprve zaschly. Takže pečlivě nalíčit obě oči a pak se vrátit k tomu, které jsme „řasily“ jako první.

U řasenek je to prostě něco za něco: zhušťovací řasenka neprodlouží a leckdy řasy opticky zkrátí. Prodlužovací zase nedodá objem. A pozor, voděodolné řasenky mají tendenci dělat řasy kratší. Takže sice nebudete vypadat jako Alice Cooper po koncertě, ale holt budete muset obětovat něco ze své ohromující délky :-p ;-)

Například v mém případě je to následovně:

Mám husté a dlouhé řasy, ovšem světlé. Jakákoli řasenka s klasickým kartáčkem tedy okamžitě letí k někomu jinému. Moje řasy totiž akorát tak slepí a opatlá nerovnoměrným nánosem, takže vypadám jako Sazínek. Pro mě tedy klasický kartáček ne-e. Čím větší, tím horší.

Nepomůže mi ale ani plastový plochý hřebínek, jaké byly moderní asi před osmi deseti lety. Zoubečky tohohle nástroje jsou příliš u sebe a moje husté řasy naprosto míjejí.

Takže pro mě jedině silikonové ostnáčky. Nejlépe kratší ostny na jedné straně kartáčku a delší na druhé. A nebo kombinace kratších a delších a na špičce maličký ostnatý palcátek :-))

Při výběru řasenky je tedy nejdůležitější vzít v úvahu, jaké máme řasy a pak teprve, co si od řasenky žádáme za zázraky. Protože pak se tyto někdy i dějí :-)

Lesk jako blesk a medové pusinky

Je tu článek o lescích a balzámech na rty. Spojila jsem je proto, že se jejich funkce často prolínají. Existují zabarvené balzámy na rty, stejně jako pečující lesky.

Nejdřív se podíváme na zoubek leskům.

Lesky na rty se prodávají v nejrůznějších baleních, nejčastěji ovšem buď v tubě s aplikátorem na „tyčince“ a nebo v zavírací krabičce připomínající mono stíny. V případě tuby máte výhodu v pěnovém nebo štětečkovém aplikátoru, který je hned po ruce. Jinak je třeba použít štěteček na rty. Hrabat do dózičky prstíkem nedoporučuji nikdy. Zanesete si do produktu bakterie a nezvaný host v podobě oparu je tu raz dva.

Ovšem lesk na rty se poslední dobou objevuje i v malé tubičce se zkoseným koncem, kterým ho na rty pěkně pohodlně a rovnoměrně natřete.

Naprosto promyšlenou záležitostí je pak jakési pero s otočným koncem, kterým kapku lesku vymáčknete do štětečku na hrotu a elegantně si vybarvíte rty.

Nemluvím ani o všech těch legračních obalech pro hračičky ve tvaru srdíček, muffinů, pusinek, panenek a kdoví čeho ještě.

Lesky jsou líčidlem poněkud ošidným. Vybrat ten správný bývá velkým oříškem. Nesmí lepit, nesmí příliš vonět, ale ani být cítit „vazelínou“, nesmí být příliš řídký a málo barvit atd. Atd.

Snad největší potíž s leskem je ta, že má tendenci po rtech „sjíždět“, nebo se v případě sušších rtů vpíjet do pokožky. V takovém případě máte buď kolem pusy v mžiku marmeládu a nebo vám žíznivá pusinka celý slavný lesk během pár desítek minut nasaje a máte po kráse :-(

Takže když se vám poštěstí najít takový lesk, který všem těmhle požadavkům vyhovuje, usmálo se na vás pravé naleštěné štěstí.

Lesk se většinou používá na nahé rty. Pokud máte rty sušší, je lepší je nejprve vyživit balzámem a ten nechat vsáknout. Pak už vám rty nebudou sosat lesk.

Pokud dáváte lesk na rtěnku, doporučuji ho použít pouze na rtěnku, která má sama o sobě sušší nebo hutnější konzistenci. I tak nalíčené rty nejprve jemně obtiskněte o kapesníček. Jinak se vám lesk na rtech smísí se rtěnkou a vznikne mazlavá hmota, která má opět tendenci cestovat.

Jak už jsem psala v blogu o rtěnkách, jedinou vyjímkou je rtěnka červená nebo rudá. Tam se lesku raději vyhněte, jinak nebudete za sexy dámu, ale za holčičku, co „papala marmeládu“.

Lesk je na jednu stranu praktický v tom, že se dá nanášet bez zrcadla. Na stranu druhou je ale třeba barevnou vrstvičku obnovovat častěji než u rtěnky.

Navíc je mnoho lidí, kteří nemají rádi pocit mazlavého lesku. A to jak dámy, tak pánové. Pocit upatlaného polibku pro mnoho z nich není nijak lákavý. Prý hezké na dívání, ale ne na líbání ;-x

Pro takové situace je vhodnější volbou balzám na rty. Ať už zabarvený nebo bezbarvý.

Balzámky se prodávají buď v tyčince ve stylu „Jelení lůj“ nebo v dózičce „na prst“. Balzám by měl být v první řadě výživný/hydratační a neměl by mít nepříjemnou vůni/zápach. To proto, abychom ho na rtech snesli celý den. Důležitým faktorem je u balzámu také faktor, tedy ten ochranný ;-) Takže balzám se SPF je ten pravý, ať v zimě nebo v létě.

U balzámů pozor, pokud máte etický problém s přísadami „zvířecího“ původu nebo nechcete, aby obsahoval přísady z ropy. Pak bude lepší hledat u značek s přírodní kosmetikou nebo s označením „vhodné pro vegany“.

Balzám na rty můžete aplikovat libovolně často. Nejlepší je nosit ho po kapsách a máznout rty pokaždé, když si vzpomeneme. Naše rty totiž výživu samotné nezvládnou.

Pokud je navíc balzám tónovaný, neboli zabarvený, bude praktickým kompromisem pro dámy, které jinak líčení rtů příliš nevyhledávají.

A kdo z našich účastníků vyhrává soutěž o společníka do nastávajícího zimního období ?

Lesky na rty mají bohužel tu vlastnost, že na mrazu tuhnou. Jakmile pak vejdete do vnitřního prostředí, lesk roztaje a doslova se vám rozpustí kolem pusy. Takže na zimu jedině balzám na rty.

Lesk si zase počká na letní sezónu, kde se pro své jemné zabarvení uplatní dost a dost.

Drahé kamení

Celý svět zachvátilo nadšení pro drahokamy a polodrahokamy ve formě líčidel, kterými si můžeme vyšperkovat tvář. Ano jde o minerální make-up. Dlouho jsem tuhle novinku registrovala, ale nijak mě nelákalo, se do záplavy produktů malých firem a firmiček ponořit. Ovšem zdejší nadšení pro minerální make-up mě přece jen přimělo tu převratnou novinku vyzkoušet. A stejně jako spousty dalších, i mě minerálky nadchly.

Nejprve si stručně řekneme, co vlastně minerální make-up je. Jsou to produkty inspirované dávnými kulturami (například Egypťany), které ke krášlení používaly směsy obohacené o jemně rozemleté polodrahokamy a minerály. V současných produktech můžeme najít například rodochrozit.

Skutečně dobrá minerální líčidla by měla obsahovat převážně přírodní složky. Minerální módy se ale bohužel brzy chytly velké komerční firmy, takže už i L'Oreal, Maybelline, Rimmel a jiné molochy nabízejí výrobky s označením „minerální make-up“. Mnohem lepší volbou ale jsou produkty malých výrobců (většinou rodinných firem), kteří si líčidla míchají sami ze sypkých ingrediencí. A pokud jste tak trochu hračičkové, můžete si dokonce na internetu nakoupit jednotlivé přísady, kelímky, sítka, odměrky, váhy, roušku a rukavice a přeměnit svůj budoár na laboratoř, kde budete tvořit kosmetická kouzla ;-)

Podívejme se tady, co všechno nám minerální make-up nabízí.

Minerální podklad, make-up (base, foundation) – stejně jako naprostá většina minerálků, je i podklad v sypké podobě. Je balený stejně jako sypký pudr. Prášek je ale na omak poněkud „krémovější“ a méně suchý než klasický pudr. Díky jednoduchému způsobu míchání máte možnost najít odstín přímo pro vaši pleť. A při nejhorším není problém si smíchat svůj vlastní.

Minerální make-up se aplikuje hustým bohatým štětcem tzv. Kabuki. Ano, vypadá jakoby patřil do výbavy pravé gejši. U každého produktu bývá návod na aplikaci : Obraťte kelímek vzhůru nohama a do víčka nechte skrz sítko vysypat malé množství produktu. Štětec do prášku ponořte a několikrát jím zatočte, aby se práškem pořádně „nakrmil“. Pak štětec lehce oklepejte o hranu víčka nebo dlaně. Štětec přiložte kolmo k pleti a jemnými krouživými pohyby prášek lehce rozprostírejte po celém obličeji. Je lepší si štětec „namočit“ do prášku opakovaně a postupně dávkovat prášek na pleť.

Po minerálním podkladu nemusíte používat pudr. Pokud chcete, nebo máte mastnější pleť, můžete pleť přece jen jemně poprášit slabou vrstvičkou jemného sypkého pudru.

Minerální make-up se vždy nanáší na hydratovanou pleť. Naneste tedy nejprve hydratační denní krém nebo emulzi, případně gel z aloe, nechtě 10-15 minut vstřebat a pak teprve aplikujte minerál.

Pokud máte smíšenou nebo mastnější pleť, je lepší před líčením nanést tzv. Primer. Je to krém, který pleť zmatní, stáhne póry a vyrovná vrásečky – tedy připraví pleť na aplikaci make-upu. Primer prodlužuje trvanlivost líčení a omezuje prosakování kožního mazu a tím pádem nežádoucí lesk.

Minerální tvářenka – používá se stejně jako minerální podklad a nanáší se hustým štětcem.

Minerální korektor (mineral concealer) – opět v práškové formě. Má tělový odstín, nebo je různě zabarvený podle účelu (lila, zelenkavý, žlutavý atd.) Nanáší se většinou po použití minerálního podkladu, vyjímečně už na hotové nalíčení pro konečné „domaskování“ nedokonalostí. Se zeleným pozor, má tendenci nejen neutralizovat červené flíčky a žilky, ale bohužel také vytvářet jakýsi efekt Niva :-(

Minerální stíny – tady se můžete vyřádit. Díky jednoduché výrobě jsou k dostání ve stovkách odstínů a barevných nuancích. A navíc je můžete mezi sebou dál míchat a vytvářet si své originální odstíny. Před použitím minerálkových stínů je třeba vždy použít prímer pod oční stíny. Je to jiný produkt, než ten který se používá na celou tvář. Na kelímku či tubičce najdete nápis Eyeshadow Primer nebo Shadow Insurance. Na tento krémový podklad se práškové stíny lépe „nachytají“ a jejich barva více vystoupí. Na minerálních stínech je skvělé, že jsou k dostáním ve spoustě přirozených odstínů, takže se skvěle hodí pro denní a méně nápadné líčení. Ale samozřejmě se dělají i v signálních a ostrých barvách, takže i s minerálky si užijete pěkný cirkus ;-p

Minerální rtěnky – většinou bývají v běžné podobě zkosené tyčinky. Jediný rozdíl je v tom, že obsahují podíl minerálů.

Minerální linky – překvapivě se jedná opět o prášek. Ten se za pomocí obyčejných očních kapek nebo speciálního roztoku smíchá na paletce nebo na hřbetu ruky do jakési pasty. Pasta se pak nanáší štětečkem na oční linky. Je to ovšem trochu piplavá práce.

Škála minerálních produktů obsahuje také rozjasňovače, bronzery a práškové stíny na obočí. Pokud jsem na něco zapomněla, je to tím, že výběr je opravdu velký.

Takže v čem jsou minerální líčidla tak vyjímečná ? Jsou přírodní, obsahují minerály (mleté kamení :-D ), které pleti prospívají a můžeme si s nimi vyhrát podle libosti.

A na závěr pár typů :

Minerální produkty vždy nanášejte syntetickými štětci (nejlépe určenými právě na minerálky). Na přírodních štětinách se totiž prášek usazuje a vytváří na štětci i na pleti jakýsi mastný nános.

Před použitím minerálků opravdu vždy používejte primer. Jinak začnete...opadávat.

Suchou pleť vždy před líčením hydratujte. Ale i tak se může stát, že zrovna s tou vaší se minerálkové nebudou kamarádit.

Čímž se dostávám k poslednímu upozornění. Minerální podklad bohužel není pro každého. Pleť s většími póry, s větší zrnitostí (hrubší strukturou) a hodně mastná si často s minerálky nerozumí. Na pleti vytváří nepohledný nános těstovitého vzhledu, ať se snažíte nanášet po malých dávkách, používat primer a stavět se na hlavu. Nepomáhá dokonce ani vlídná domluva a odstrkování ušima.

Pro takové z nás (ano, i pro mě) existuje jediná útěcha. S minerálními stíny si můžeme pořád ještě vyhrát dost.

Štětky, štětiny a smetáčky

Dnešní téma bude poněkud chlupaté. Budeme se věnovat srsti, chloupkům a štětinkám, neboli malým chlupatým pomocníčkům, kteří nám umožňují aplikovat líčení lépe a radostněji;-)

Co je na takovém štětci složitého, řeknete si ? To byste se divili. Záleží na tom, jakou má rukojeť, jakého původu jsou štětinky a také jak dobře střižený tvar má.

Nejprve si řekneme, čeho se vyvarovat. To je poměrně jednoduché – drogerie. Takové ty plastové sady štětečků s umělými chloupky, které se prodávají v drogeriích jsou vám na dvě věci : k vzteku a na vyhození. Tyto štětky mají krátké rukojeti, kovové „objímky“, které mají držet chloupky na místě, je vesele vypouštějí do všech stran (a na vaši pleť) a štětinky samotné jsou ostré, tuhé a ukrutně rovně střižené. Takže takový štěteček škrábe jako srst divočáka. A jak víme, z vášnivých kanců se dělají kartáče na vlasy, ale pleť se jimi nedrhne. Navíc tenhle drogerijní divočák je spíš plastové prasátko.

Vyplatí se těch několik štětců, které si budete pro sebe pořizovat, vybírat pečlivě a u specializované firmy. Na značce nezáleží. Renomovaná značka líčení může prodávat mizerné a navíc předražené štětce a naopak neznámá nezávislá firmička vás může příjemně překvapit. Protože u nás je bohužel výběr spíš v té první kategorii, bude lepší se porozhlédnout na internetu.

Kvalitní štětec se představuje.

Jsem fešák už od pohledu. Mám štíhlou dlouhou rukojeť, která se dobře drží v ruce. Pevnou objímku, ze které neunikne ani chloupek. Rozhodně nepelichám. Vlas mám měkoučký a heboučký, že přímo láká k pohlazení, a navíc skvěle střižený do obloučku a hustý :-) V ideálním případě nepochází moje tupé z ohroženého zvířete a nebo ještě lépe, vytvořili ho kouzelníci v laboratoři, tudíž se nazývá „syntetický vlas Taklon“. Ale to už je bohužel trochu sci-fi, které je těžko k sehnání. Ale jde to;-)

Různé firmy a „odborníci“, se vás budou snažit přesvědčit, že není nad přírodní vlas a že takový štětec z veverky je to nejlepší, čím se můžete polechtat. No, já za sebe prohlašuji, že ze mě nikdo žádné štětce dělat nebude. A kdyby se o to přece jen pokusil, polechtám ho pěstí pod bradou ;-p

Pojďme si představit nejznámější a nejčastěji používané členy druhu „kosmetický štětec“.

První je štětec na pudr (powder brush)- ohromně hustý, do kulata střižený a heboučký velký štětec. Používá se, jak název napovídá, k nanášení sypkého pudru. Jednoduše se ponoří hlavou dolů do nádobky s krášlícím práškem a pak se oklepe (o hřbet ruky).

Následuje štětec kabuki – ano, připomíná štětec, kterým si herci známého Japonského dramatu aplikují na tvář rýžový pudr. Je ohromně hustý, hebký a široký. Střižený je o poznání víc do rovna. Tímto štětcem se nejčastěji nanáší minerální make up (foundation), tedy sypký podklad.

Štětec na tvářenku (blush brush) – středně hustý štětec s delším vlasem, který je v ideálním případě lehce zkosený. Tak totiž lépe zapadne do žlábku pod lícní kostí, kam nejčastěji aplikujeme tvářenku nebo tmavší odstín pudru, abychom opticky zeštíhlili tvář. Štětec na tvářenku by měl být hustý a jemný, aby nám na obličeji netvořil ostré růžové pruhy.

Vějířovitý štětec (fen brush) – tenhle chlupáč připomíná plochý rozevřený vějíř na dlouhé tyčce. Je to dobrý přítel, který z vaší pleti odklidí stopy po líčidlech tzv. spad. Takže osmetá opadané oční stíny pod okem, příliš silnou vrstvu pudru nebo tvářenky atd.

Štětec na podklad (foundation brush) – naprosto ideální pomocník pro dokonalé rozetření tekutého makeupu. Na rozdíl od houbičky do sebe nevsakuje produkt, který už nikdy nevydá, a nenadělá vám na obličeji nerovnoměrné šmouhy jako vaše vlastní prstíky. Tenhle štětec je plochý a poněkud pevnější, než štětce na pudrové přípravky. Pohodlně s ním naberete maličké množství makeupu a do ztracena rozetřete po tváři. Dosáhnete tak krásně jednotného airbrush efektu a zabráníte naopak silnému nánosu makeupu ála hliněná panenka. Jen si dávejte pozor, aby neměl příliš dlouhou rukojeť. Jinak s ním budete při líčení pořád „mlátit“ do zrcadla :-)))

Štětec na stíny (eyeshadow, shader brush) – téměř nejdůležitější ze všech štětců. Je třeba, aby byl hustý, měkoučký a střižený do obloučku. Dobře vybraný stínovací štětec vám pomůže dokonale nalíčit oči podle vašeho přání. Nikde nebudete mít šmouhy ani přetahy.

Jeho bratrem je štětec do ohybu víčka (crease brush) – má tvar menší nábojnice, oválný a lehounce zašpičatělý na konci. Tím pádem krásně zapadne do ohybu víčka a pomůže vám vytvořit moderní efekt hlubokých očí.

Štětec na obočí – zkosený štětec s tužšími štětinkami. Pomůže vám zvýraznit obočí pomocí stínů. Ale hezky se s ním zvýrazní i kontury oka, když ho použijete s tmavším očním stínem.

Štěteček na oční linky (liner brush) – pod tímto názvem se skrývá víc štětečků, ale zdaleka nejpraktičtější je uzounký tužší štěteček se zahnutou rukojetí. S jeho pomocí se vám povede skvělá oční linka, aniž by vám při tom překážely řasy nebo vlastní nešikovnost. Nejčastěji se používá s krémovou oční linkou v dózičce.

Detailní štěteček (detailed brush) – maličký, plochý, lehce zašpičatělý štětečíček. Používá se na malinké detaily při líčení, kudrlinky při líčení očí, nebo na zamaskování pupínků a nedokonalostí všeho druhu titerné velikosti, ale velké nepříjemnosti.

Štětec na korektor (concealer brush) – větší brácha malého štětečíčka. Ten má na starost větší plochy tváře, které je třeba zamaskovat (zarudlé tvářičky, kruhy pod očima atd.) Je plochý a opět tužší než ostatní štětce. Střižený je lehce do obloučku.

Štěteček na rty (lip brush) – malinkatý, plochý a lehce zašpičatělý s tužším vláskem. Pomáhá nám dokonale vybarvit rty rtěnkou. Hodí se obzvláště při použití rudé nebo jiné výrazné barvy, kdy je třeba velice precizní nanášení.

A nakonec štětec neštětec, hřebínek na řasy s kartáčkem na obočí – vypadá jako hrabičky na tyčce s čírem na druhé straně. Hřebínkem pročesáváme nalíčené řasy, které nám neposlušná nebo stárnoucí řasenka slepila. Tuhé číro, které trčí na druhé straně nám zase učeše neposlušné obočí, aby nám anarchisticky nešel každý chloupek jinam.

Pokud se líčíte častěji, určitě doporučuji si pořídit štětce alespoň na ty produkty, které používáte pravidelně. Výsledek líčení bude mnohem lepší, vyhnete se šmouhám, flekům a nerovnoměrnému nanesení.

A když vám zůstane nějaký ten ochlupený pomocník přeci jen v šuplíku nepoužívaný, vždycky se s ním dát polechtat vybraný centimetr kůže. Ať už vaší, něco cizí ;-)

Stínování

Dnes bude řeč výhradně o očních stínech.

Pokud jsem se o nich už někde zmiňovala, čtenáři prominou. Tentokrát se jim ale chci věnovat víc.

Druhy očních stínů jsou obecně známé, tak si dáme jen rychlé „opáčko“.

1-Krémové (mastné) oční stíny (cream eyeshadows) - buď jsou balené v maličké kulaté dózičce, nebo v paletce. Samostatnou kategorií jsou pak krémové oční stíny v tužce (tzv. Jumbo tužka). Jak už název napovídá, je to robustní, až přímo obtloustlá tužtice, kterou můžeme stíny nanášet přímo na víčko. Zatímco stíny v jiném typu balení už vyžadují nějaký ten nástroj.

Kupodivu je pro aplikování a roztírání krémových očních stínů nejvhodnější malý plochý štětec s tužšími syntetickými štětinkami. Já osobně nejčastěji používám štětec určený na korektor (na velké plochy). Krémové oční stíny je třeba vždy pečlivě rozetřít, dávkovat opatrně a případně přidávat. Nechceme přece skončit s mastným zrakem ála patla z třetího patra.

Krémové stíny mají ovšem jednu velkou nevýhodu – usazují se v linkách a vrásečkách na víčku. Tomuto čárkovému vzoru můžeme do velké míry zabránit použitím primeru. Samozřejmě by to měl být primer určený speciálně na oční stíny (eyeshadow primer).

2-Sypké oční stíny (loose eyeshadows) - jak už název napovídá, tyto stíny jsou v podobě barevného prášku v malé dózičce se šroubovacím víčkem. V lepším případě i se sítkem. To vám velmi usnadní manipulaci s líčidlem a zabrání tomu, aby všechny předměty na vašem stolku (včetně klávesnice) získaly například slušivý zářivě zlatý poprašek. Na sypké oční stíny je dobré používat hustší, rovně střižený štěteček. Pokud se jedná o stíny minerální, pak vždy se syntetickým vlasem. Na přírodním vlasu vytváří minerální stíny nepěkný jakoby mastný nános a špatně se pak aplikují.

Pokud používáte sypké oční stíny, je primer vyloženě nezbytností. Jinak se vám barevný prášek nemá na pleti na co „nachytat“ a sotva stačíte párkrát mrknout, veškerá paráda z vás doslova opadá.

3-Lisované oční stíny+zapékané oční stíny (powder eyeshadows, baked eyeshadows) – nejznámější forma očních stínů. Suché, kompaktní, vlisované do kovové formičky nebo palety. Nejmladšími bratříčky těchto starých známých klasiků jsou stíny zapékané. Je to jinačí technika lisování očních stínů, pomocí které získávají specifické barevné vlastnosti a jinak odrážejí světlo. Když se podíváte například na zapékaný stín v modré barvě, bude vám jeho povrch připomínat lesklé a měňavé krovky skarabea.

Lisované, suché oční stíny se nanáší běžnými štětečky. Je jen na vás, zda se rozhodnete pro syntetické či přírodní štětinky.

4-Sypké barevné pigmenty – poslední dobou je ohromně populární používání tzv. Pigmentů. Jsou to velice koncentrované barevné prášky, které na první pohled vypadají jako větší balení sypkých stínů. Jak už název napovídá, je to ovšem pigment – barevně intenzivní prášek s mnohostranným využitím. Můžete ho smíchat s neutrálním očním stínem a vytvořit si tak svůj vlastní odstín, můžete ho rozetřít s vazelínou nebo pleťovým krémem a aplikovat na celou tvář (používá se v divadle), nebo si můžete špetku nasypat do bezbarvého lesku na rty a vytvořit si tak odstín podle svého gusta.

Ovšem zacházení s pigmenty chce cvik, velkou opatrnost a také soudnost. Jinak by člověk mohl dopadnout jako účinkující z Ruského cirkusu ;-) Navíc díky svému složení mohou některé pigmenty působit dráždivě například na oči, ale i na citlivou pleť.

Zdálo by se, že není nic jednoduššího, než po tomto shrnutí vyrazit do víru obchodního ruchu a začít vybírat z ohromné nabídky barev. Na trhu ovšem existuje až příliš nekvalitních očních stínů, které vám neposlouží a většinou putují rovnou do koše. Jak tedy vybírat oční stíny ?

Budu sice mluvit o běžných lisovaných stínech, ale většina pravidel platí pro všechny.

První pravidlo zní : čichat. Ano, prvním varovným signálem už je nepříjemný nebo dokonce čpavý zápach produktu. To může znamenat, že produkt buď leží v regále příliš dlouho a za pár dní nám už půjde tzv. naproti, nebo, že při jeho výrobě byla použita nějaká podřadná nebo agresivní složka. S takovou koupí si můžete jako bonus pořídit podrážděné oči, štípání, ale i vyrážku a v nejhorším dokonce zánět.

Druhé pravidlo při vybírání očních stínů je: zkoušet. Pokud není u produktu k dispozici vzorek, je něco špatně. Konec konců, kdo by chtěl kupovat zajíce v pytli ? Zkoušíme naprosto jednoduše, mázneme po povrchu prstem. Všímáme si, jestli není povrch stínu na dotek jakoby mastný a klouzavý, jestli na kůži neulpělo příliš málo barvy a jestli se na kůži stín nedrolí. To vše pro vás znamená, že s takovým stínem budou jen potíže. Špatná aplikace, opadávání a drolení a malý barevný efekt.

Správný oční stín se nesmí drolit, měl by na pleti vytvářet rovnoměrnou a barevně poměrně výraznou stopu.

Při výběru barvy doporučuji dávat pozor na hodně syté matné odstíny. S těmi je třeba při líčení zacházet opatrně a používat je spíš na zvýraznění detailů. Nikdo přece nechce vypadat jako akvarijní rybka z čeledi klauník český ;-)

Nakonec ještě jeden tip : pokud při líčení používáte více odstínů, na závěr je vždy pečlivě „spojte“. Vezměte si na pomoc čistý hustší štěteček na stíny a lehce jím zapracujte jednotlivé barvy do sebe tam, kde se stýkají. Rozplynou se tak možné ostré přechody a líčení bude působit, jakoby jedna barva plynule přecházela do druhé.

Takže zkoušejte, vybírejte a můžete se každý den vybarvit jinak ;-)

Výmluvné rty

A na řadu přichází jednohubky. Tentokrát se zaměříme konkrétně na rtěnky, protože jejich škála je (pro někoho překvapivě) dost široká. Ostatním produktům na rty se budeme věnovat zase někdy příště.

I když se někomu může zdát, že na takové rtěnce nic komplikovaného není, i tady je z čeho vybírat a záleží na tom, co vyhovuje právě vám.

Takže milé pusinky (a pusíci ?), co si máznout ?

1 - Rtěnka klasická v tyčince (liptick, rouge á levers)

Nejznámější a nejslavnější přípravek k líčení, symbol ženskosti a oblíbená filmová rekvizita. Rtěnky v tyčince bývají v nepřeberném množství složení a vylepšení. Matné, lesklé, perleťové, s ochranným faktorem SPF, výživné, obohacené o pečující složky, vitamíny a účinky proti stárnutí, dokonce i minrální (tedy s minerály). Záleží jen na vašem výběru, které složení a barva budou pro vás ty pravé. Nejčastěji se nanáší prostě jen tak, přímo tyčinkou. Některé dámy dokážou z takového procesu krášlení vykouzlit hotový akt svůdnosti :-))

Někteří vizážisté doporučují nanášet i tuhle rtěnku štětečkem. Argumentují větší precizností a lepší přilnavostí barvy. Ovšem pravdou je, že vizážista nemá na výběr čistě z hygienických důvodů. Je krajně neprofesionální „matlat“ přímo tyčinkou po ústech každé zákaznici/modelce. Teoreticky by každý vizážista měl rtěnku nejprve odškrábnout na čistou paletku případně na hřbet dlaně a odtud aplikovat štětečkem na rty. Při domácím líčení záleží jen na vás, jestli máte pocit, že dosáhnete lepšího výsledku pomocí štětečku.

2 – Rtěnka tekutá (liquid lipstick)

Tenhle produkt je na první pohled zaměnitelný s leskem na rty. Ovšem tekutá rtěnka má hutnější konzistenci a sytější barevný efekt. Rtěnka se nanáší jednoduše „instalovaným“ štětečkem nebo pěnovou houbičkou na tyčce. Zpravidla je třeba ji nechat chvíli na rtech zaschnout. Tekutá forma rtěnky mívá bohužel stejně jako lesk tendenci se shlukovat v koutcích rtů a buď vám začne vadit pachuť v ústech, nebo začnete vypadat jako vampířice po večeři :-[

3 - Rtěnka v tužce (jumbo lip pencil)

Super praktická věcička. Tlustá ořezávací tužtice, kterou vykreslíte konturu rtů a zároveň je i vybarvíte. Dosáhnete tak dokonalého barevného efektu, který se vám i při nejlepším sladění rtěnky a tužky nepodaří. Rtěnka v jumbo tužce je hutnější konzistence, trošku připomíná olejové pastelky a nejčastěji bývá matná nebo nanejvýš polomatná. Barva na rtech vydrží relativně dlouho, ale po čase se začne shlukovat ve svislých rýhách, takže je třeba sem tam si rty promnout o sebe.

4 – Rtěnky v kompaktním balení a paletky (lip color)

Tady je štěteček naprosto nezbytný. Pokud ovšem nechcete zrovna zkoušet nejnovější trip z módních přehlídek – matlání rtěnky prstíky. V ideálním případě dosáhnete efektu „přirozeně“ zbarvených rtů bez kontury, v tom horším vzhledu typu „Ema papala marmeládu“. Já osobně doporučuji tento postupně rozhodně nezkoušet v případě tmavších rtěnek (rudá, fialová, burgundská atd.) Konzistencí je rtěnka v kazetce, paletce nebo plechové krabičce podobná rtěnce klasické v tyčince. Někdy ale mívá kratší výdrž na rtech.

5 – Rtěnka neslíbatelná (kissproof lipstick, stay on lipstick)

V 90tých letech pojaly laboratoře slovutných firem nápad, že stvoří úžasnou rtěnku, která přežije celý váš pracovní den od ranní kávy, přes polední mastný smažák nebo hranoles až po večerní rande.( Á tady se teprve dostává na řadu to líbání). Nutno přiznat, že některým se to povedlo. Neslíbatelná rtěnka často drží, a nepustí. Jenže. Klasické neslíbatelné rtěnky mají výrazně sušší konzistenci, takže máte za chvíli scvrklé rty do jakési vroubkované harmoniky a pocit, že vám rty jakoby „táhnou“ není zrovna příjemný. Neslíbatelné rtěnky jsou převážně matné a díky svému složení nedrží na sliznici. Takže vám obarví jen a pouze pleť rtů, ale z vnitřní strany (tam, kde se rty dotýkají) ji brzy „slíznete“. Výsledkem bývá u slabších i běžně širokých rtů nehezký efekt dvou ležatých rovnoběžek ve tváři. A ty rovnoběžky drží, a nehodlají se pustit. Takže když se přes den zahlédnete v zrcadle, vyděsíte se a letíte na WC šmudlat kapesníčkem po rtech, což kromě drolení nemá valného výsledku. Neslíbatelná je prostě držák. Pustila by snad jedině, kdybyste odstartovali líbací maraton. Takže suma sumárum, neslíbatelná rtěnka v tyčince jako taková není žádná výhra.

Jiná věc je ovšem dvousložková rtěnka nové generace. K samotné barevné tyčince je přibalena ještě jedna, která vypadá jako „jelení lůj“. Touhle bezbarvou a někdy i lesklou tyčinkou přetřete už nalíčené (a zaschlé !) rty. Ještě příjemnější je neslíbatelná rtěnka v tekuté formě, kdy na jednom konci kouzelné hůlky je samotné barvené líčidlo v tekuté formě s aplikátorem a na druhé něco, co vypadá jako bezbarvý lesk. V obou případech vám bezbarvá část zajistí mnohem příjemnější, měkčí pocit na rtech, lesk a zamezí právě vytváření rýh a vysychání. Tuhle bezbarvou vrstvu můžete během dne podle libosti obnovovat. Barva samotná nikam necestuje a na skleničky (a spřátelené rty a tváře) se stěhuje jen průhledný „balzám“.

6 – Rtěnko-lesk aneb skoro rtěnka (amlost lipstick)

Jak už název napovídá, jedná se o něco jako výraznější lesk v tyčince. Já těmhle krasavicím soukromě říkám průhledné rtěnky. Barva v tyčince se může na první pohled zdát třeba i dost výrazná, ale když vyzkoušíte máznout na kůži, zůstane vám na ní průhledný barevný film. Trochu mi připomíná ovocné šťávy. Polortěnka je nejčastěji k dostání ve štíhlejší tyčince, než rtěnka běžná. Má lehčí konzistenci, není krycí a je dalším stupínkem po tónovaném (zabarveném) balzámu na rty.

U této rtěnky není třeba používat konturovací tužku a líčení vždy vypadá velice lehce a přírodně.

A jak nanést rtěnku, abychom nepůsobily jako malé holčičky, co se vloupaly mamince do líčidel ?

Rtěnku vždy nanášejte na čisté a suché rty beze stop mastnoty.

Rty by měly současně být dobře hydratované, jinak rtěnku rychle vsáknou a na povrchu zůstane jen suchá barevná vrstva. Nejlepší je přetřít rty balzámem (jelenů lůj, labello a podobně) a po 10-15ti minutách otisknout ze rtů to, co se nevsáklo do pleti. Rty budou měkké, hydratované, ale nikoli mastné.

Rtěnku nanášejte v jedné nebo dvou vrstvách podle libosti a rty o sebe lehce promněte. Pomůže to rovnoměrně rozetřít vrstvu líčidla a barva prostoupí i do rýh na rtu. Pokud dáváte dvě vrstvy, můžete první lehounce otisknout o kapesníček, nebo o hřbet ruky a pak teprve dát vrstvu druhou. Barva se tak lépe vpraví do pleti.

Na rtěnku můžete dát trochu lesku, ale v tom případě je třeba počítat s tím, že líčení nevydrží tak dlouho. Lesk se se rtěnkou jakoby smísí a barva se rychleji smázne. U tmavších rtěnek má pak barva tendenci klouzat po rtech a rozpíjet se do jejich okolí. Zvláště u červených rtěnek je to velký problém a vytváří to vulgární dojem.

Tužka na rty (kontura) není třeba u velmi světlých nebo tělových rtěnek. Za to u tmavších a červených odstínů by být měla. Zamezíte tak „umatlanému“ vzhledu a vaše líčení bude na úrovni ;-)

Rtěnku vždy nanášejte na celé rty (na veškerou červeň) a nikdy nepřetahujte. Vždycky je to vidět a barva se po chvíli začne rozpíjet kolem rtů.

Preciznímu líčení výraznou rtěnkou, upířím rtům nebo „nahým“ rtíkům se budeme věnovat samostatně někdy příště.

Takže prozatím pac a pusu.

A teď už jen zarámovat

Tentokrát se zaměříme na zřejmě nejopomíjenější rys tváře – na obočí. Ano, obočí bývá tou zanedbávanou popelkou i u mnohých velice nalíčených dam. Na druhou stranu na něm často pácháme činy nepatřičné a naše neuvážené zásahy do přirozeného tvaru a růstu „stříšek pro oči“ nejsou bez následků. Někdy bohužel nenapravitelných.

Nejprve se podíváme, jaké barvičky, přípravky a udělátka nám jsou při úpravě a péči o obočí k dispozici.

1 – Pinzeta (tweezer)

Nejdůležitější nástroj. Je ale třeba ho užívat s rozvahou.

Nejlepší pinzeta pro úpravu obočí je pinzeta zkosená s vroubkovanými čelistmi (z vnitřní strany jsou rovné rýhy). Taková pinzeta nejlépe uchopí (díky zkosení) chloupek a udrží ho (díky vroubkům). Samozřejmostí je, aby byla kvalitní a nerez.

2 – Tužka na obočí (Eyebrow pencil, brow pencil, brow liner, brow shaper)

Tužky na obočí se vyrábějí jak ve dřevěné ořezávací podobě, tak vysunovací v plastovém pouzdru. Já osobně dávám vždy přednost dřevěné ořezávací. Pracuje se s ní lépe, výsledek je preciznější a můžete si sami regulovat ostrost hrotu. S vysunovací tuhou nikdy nedokreslíte jednotlivé chloupky, spíš si uděláte jakési šmouhy. Při výběr tužky na obočí je třeba si dát pozor na dvě věci – příliš tmavou barvu a přílišnou krémovost tuhy. U tužky na obočí dáváme přednost tužší konzistenci a větší tvrdosti tuhy. I když se vám může zdát, že taková tužka málo „kreslí“, poslouží vám rozhodně lépe, než příliš „patlavá“ tuha, která vám obočí spíš zmaluje než jemně zvýrazní.

Při nákupu tužky na obočí vyzkoušejte tester. Udělejte lehkou rukou několik zkušebních tahů na hřbet dlaně. Pokud se tuha okamžitě nerozmatlá a neztupí, je to ta pravá. Potřebujeme, aby tuha vytvořila jemnou a ne příliš nápadnou linku. Doslova „vlasový“ proužek.

3 – Pudrová barva na obočí (brow color)

Tenhle produkt připomíná balením oční stíny. Většinou jsou v kompaktní krabičce dva odstíny (světlejší a tmavší) a nebo jedna pudrová a jedna krémová barva, případně pudrová barva a bezbarvý vosk. Většinou je v balení i plochý zkosený štěteček pro nanášení. Na cesty je praktický, ale v domácím prostředí doporučuji přece jen štěteček na obočí v plné velikosti, tedy s dlouhou rukojetí. Mnohem lépe se s ním pracuje. Dá se také zaměnit za podobně vypadající štěteček na krémové oční linky.

Pomocí těchto paletek obočí „domalujete“ a současně zafixujete. Pokud s pudrovou barvou na obočí začínáte, vybírejte raději jemnější a méně nápadný odstín. Nanášení pudrové barvy do obočí chce trochu cviku a s tmavší barvou můžete lehce dosáhnout vzhledu „kominíkova žena“.

4 – řasenka na obočí (brow mascara, brow color)

Přípravek vypadají shodně jako řasenka, ale má jemnější, gelovou konzistenci a řidší kartáček. Jeho použití je expresní, praktické a hodí se i pro začátečníky. Jedním tahem totiž obočí učísnete, obarvíte chloupky i zafixujete tvar. Opět doporučuji začínat s méně nápadným odstínem. Tento produkt se ale bohužel nehodí pro řídké obočí, protože obarví skutečně jen chloupky. Naopak vynikající je pro světlejší typy, které mají širší a hustší obočí, ovšem chloupky jemňounké, krátké a světlé.

5 – Gel pro růst chloupků

Je to velice speciální přípravek, který se dá sehnat jen u několika málo firem. Vyrábí ho Talika (zakladatelka byla lékárnice) a pak se sem tam objevuje v Sephoře. Balení vypadá jako průhledné plastové pero se štětečkem. Poslední dobou se v podobném provedení prodávají například lesky na rty. V tomto případě pero obsahuje gel s účinnými látkami podporujícími růst chloupků a jejich zesílení, navíc jsou v gelu maličká vlákénka. Tato vlákénka mají za úkol zaujmout místo vašich zatím nepřítomných (mnohdy neuváženě vytrhaných) chloupků. Přípravek je při svědomitém používání účinný i u obočí, které po krutém kosení odmítá růst. Ovšem cena odpovídá efektu

6 – bezbarvý gel na obočí + řasy (clear mascara, brow gel)

Produkt vypadá jako řasenka, ale tuba je průhledná a uvnitř bezbarvý gel. Tento přípravek slouží jako „kondicionér“ a fixátor na obočí i na řasy. Díky bezbarvému složení ovšem obočí nijak nezvýrazní.

7 – Speciální holítka (eye brow shaper)

Relativně nový pomocníček pro tvarování obočí. Hlavně se používá pro holení chloupků mezi obočím, nebo těch, které už zasahují do plochy očního víčka. Je mnohem preciznější a bezpečnější než břitva nebo různá holítka na tělo. Některé druhy mají přes čepel dokonce jakési gumové „nárazníky“, aby bylo i pro největšího „šikulu“ nemožné se „fiknout“. Pro dámy i pány, kterým chloupky rostou i hodně pod obočím až téměř k víčku, je to skvělý pomocník.

A jak tedy správně upravit, zvýraznit či zkrotit obočí ?

Jednoznačně jemně a s citem. Žádné velké škubání, zasahování do přirozeného tvaru obočí, či dokonce vyholování. Pokud někdo pohrdne svým přirozeným tvarem obočí, vyholí si ho a má pocit, že si nakreslí nějaké lepší, je bohužel na omylu. Výsledek je vždy nepřirozený, nehezký a často i komický. Takže odpusťte svému obočí, že neodpovídá vašim představám. Narostlo vám takové, které se nejlépe hodí k vašemu tvaru obličeje. Jeho hustota a barva je ovšem věc jiná. Tam můžete jemně a vkusně ovlivňovat konečný výsledek.

Obecně se doporučuje vytrhávat pouze chloupky roztroušené mimo samotný tvar obočí. Pod ním a vyjímečně i nad. To ovšem pouze, pokud vám chloupky nad vnějšími okraji obočí dodávají jakýsi „ušmudlaný“ vzhled. Případně pokud vedou až k linii vlasů.

Hustotu obočí můžete zmírnit nikoli holením, ale zastřiháváním. Hřebínkem na řasy vyčešte chloupky jako kadeřnice, když stříhá pána na krátko a chloupky rovnoměrně zkraťte. Stejný postup platí i pro rozježené chloupky.

Často se na módních fotografiích setkáváme s tím, že vizážista obočí vyčesal nahoru a chloupky trčí coby jakési „číro“ nahoru a směrem ke kořeni nosu. Pokud měl „umělec“ pocit, že se tím nějak vyjádřil, je to jeho věc. Ale v opravdovém životě to vypadá neupraveně a není to slušivé ani trochu.

Pokud chcete obočí zesvětlit, můžete to udělat pomocí béžové tužky. Tou pak do chloupků malujte krátké čárky. Tak si uděláte jakýsi „melír“.

Pokud máte obočí velmi světlé a vlasy nikoli, může být řešením, stejně jako u řas, barvení. V tomto případě ale raději ne úplně na černo ;-) Nechcete přece strašit děcka v parku. Bulisy mulisy ;-p

Prostě buďte se svým obočím kamarádi, nesnažte se ho úplně měnit, jen tak lehce usměrňovat. Protože obočí je rámečkem obrazu, kterému se říká tvář. A rám by nikdy neměl přebít obraz samotný, jen ho tak nějak pěkně dolaďovat.

Podtržené oči aneb linky a pra-linky

Dalším produktem, na který se zaměříme budou oční linky. V současnosti se s nástupem gotik metalové a emanské módy stala oční linka nesmírně populární. Po letech se zase vrací uhrančivé líčení očí, které okouzlovalo už staré Egypťany a možná ještě starší pány.

Jako vždycky si nejdřív představíme jednotlivé druhy a pak si linky podtrhneme a sečteme.

1 – Tužky klasické ořezávací (eye liner, kohl eye pencil, eye pencil...)

Asi nejznámější a na použití nejjednodušší formou oční linky je klasická ořezávací tužka. Existuje v ohromné škále barev a podle ostrosti ořezání můžete měnit jemnost nebo tloušťku linky. Ořezávací tužky bývají buď tvrdší (eye pencil), nebo měkčí a krémovější (kohl pacil, kajalová tužka). Tvrdší tužky se výborně hodí na slabou tzv. vlasovou linku, zatímco ty kajalové s krémovější a měkčí texturou vytvoří linku širší, kterou můžete případně rozetřít. S kajalovou tužkou je ovšem třeba pracovat opatrně a pro začátečníky je někdy problém neudělat ze sebe místo šmrncovní dámy kominíka.

2 – Tužky vysunovací, neořezávací, automatické, samoořezávací (automatic eye pencil...)

Jedná se vlastně o vysunovací tuhu v plastovém pouzdru připomínající jakousi „verzatilku“. I když se spousta takovýchto tužek honosí názvem „samoořezávací“, jen u málokteré je to pravda. Ano, takovou tužku ořezávat nemusíte, ono to totiž ani nejde. Ovšem vzhledem k tloušťce tuhy se vám nikdy nepodaří vykreslit s ní klasickou ostrou linku. Jen malé procento má v pouzdru zabudovaný jakýsi ostřící mechanismus, ale i tak nikdy nedosáhnete tak slabého hrotu jako u klasické dřevěné tužky. Já osobně nemám tento druh linky příliš v lásce. Zvlášť starší dámy by se jí měly vyhnout. Tlustá linka působí spíš umazaně a navíc se vpíjí do jemných linek kolem oka. Použití této vysouvací tužky je vhodné spíš pro kouřové líčení, kdy se nakonec linka kolem oka rozetře doztracena.

3 – Linky tekuté

Tyto linky jsou naprostá klasika. Asi každý si vybaví staré filmy, kde měly dámy sáhodlouhé umělé řasy a černou linku s maličkým „ocáskem“. Tenhle druh očních linek je ale zároveň nejnáročnější na zvládnutí a naučit se ho používat není jen tak. Možná se to zprvu nezdá, ale dosáhnout plynulé neroztřesené linky pomocí tenounkého štětečku , který se vám různě neposlušně ohýbá, není jen tak.

Proto mám mnohem radši druhou a modernější verzi tekutých linek, kde je měkký štěteček nahrazen špičatým savým hrotem z plsti. Někdy dokonce tyhle linky vypadají jako špičatý fix. Pokud toužíte po klasické tekuté lince s ocáskem, doporučuji začínat právě s touhle „fixkou“.

4 - krémové oční linky (cream liner, gel liner, fluid liner...)

Tento starodávný kosmetický produkt teď zažívá svou obrodu. Jedná se o kalíšek s vazkým líčidlem. Z kelímku se barva nabírá plochým zkoseným štětečkem, který se podobá štětečku na líčení obočí. S trochou cviku se vám brzy podaří vykreslit krásně pravidelnou linku těsně u řas, a to dokonce i u spodních. Tahle linka většinou rychle zasychá, neobtiskává se při mrkání na horní víčko a často bývá i voděodolná. Sice to je trochu investice, ale vzhledem k velikosti kelímku vám vydrží dlouho. Jak už napovídá anglický název, konzistence bývá krémová, jemně gelová nebo fluidní. Vždycky se s ní ale dobře pracuje a pomocí štětečku se může dávkovat podle potřeby. Pomocí linek „v kalíšku“ si můžete vykreslit tenčí nebo silnější linku podle libosti.

5 – Kajal

Produkt evokující historii, starý Egypt nebo Arábii. Pouzdro připomíná rtěnku, ale vysunete z něj jakýsi kužel měkkého krémového líčidla, který je na konci zúžený do hrotu.

S tímhle kajalem si tenkou linku nikdy nevykreslíte, ale můžete orámovat celé oči a dosáhnout tak podmanivého pohledu harémových tanečnic, nebo královny Kleopatry. (To podle toho, co je vám bližší ;-) )

Při líčením tímto kajalem je třeba držet „tuhu“ rovnoběžně s víčkem, nikoli kolmo. Protože při rýsování línky by se vám hrot brzy „otupil“, asi jako když si „obrousíte“ rtěnku dokulata.

A jak tedy na typickou oční linku s otiskem vlaštovčího ocásku ?

Použijte buď ořezávací tužku, tekutou linku s plstěným (fixovým) hrotem nebo krémovou linku a štěteček. Pokud už máte trochu cviku, můžete nasadit linku hned u vnitřního koutku a lehkou rukou ji táhnout až půl centimetru za vnější koutek oka. Když přetáhnete vnější koutek, měla by vám linka lehounce vybíhat směrem nahoru a ven (jakoby ke spánku). Pokud ještě nemáte v ruce ten správný grif, je dobré začít uprostřed víčka a udělat nejprve vnější polovinu linky s ocáskem a pak se vrátit bez opětovného namáčení linky ke koutku vnitřnímu a obě linky spojit. Pokud pracujete s jiným líčidlem než je ořezávací tužka, je dobré si loket kreslící ruky opřít o stůl, aby se vám ruka netřásla a linka byla pěkně pravidelná. A nebo udělat těsně u řas postupně maličké body a ty pak spojit. Pozor ale na rychlé zasychání líčidla na víčku. Abychom dosáhli stejnoměrně tenké linky, můžeme nejprve nakreslit linku těsně u řas (téměř mezi ně) a tu pak dalšími tahy podle libosti rozšiřovat.

Pokud se vám stane, že se objeví nějaká nedokonalost, vlnka nebo nerovnost, smažte ji vatovou tyčinkou, kterou smočíte v odličovači očního make-upu nebo tzv. Zmizíkem (bílý fix napuštěný odličovačem).

Oblíbeným trikem je přitisknout prst druhé ruky na vnější koutek oka a jemně pleť vytáhnout směrem ven a nahoru. Když to nebudete dělat třikrát denně, nemusíte se bát, že si tak naděláte vrásky.

Ještě několik varování. Nikdy nepoužívejte tekutou oční linku do vnitřního víčka. Stejně tak si nemalujte vnitřní víčko, pokud máte citlivé oči nebo nosíte kontaktní čočky.

A když se vám podařila ta správná elegantní linka s ocáskem, mrkněte na sebe do zrcadla a pozor, aby vám ta vlaštovka neuletěla ;-)

Jak nařasit brvy

Bohužel jsem ke svému překvapení zjistila, že i mnozí profi vizážisté mají problém skutečně pěkně nalíčit řasy. Když vidím některé výtvory, kdy se na fotkách skví prvotřídní „muří nohy“ opatlané a slepené maskarou, nestačím se divit. Ano, aplikace řasenky je oříšek, ale pofík by s tím přeci neměl mít problém.

Nejprve se zaměřím na jednotlivé typy řasenek. Uvedu ty nejčastější.

1 – Prodlužující (Lengthening)

První, podle čeho takovou řasenku poznáte je kartáček. V tomto případě častěji hřebínek, ostnatý „ježeček“ nebo jakási tyčinka s téměř nepatrnými štětičkami. Účelem takového nástrojíku je, aby se řasy dobře pročesaly a barva se protáhla až ke konečkům. Některé řasenky obsahují hedvábná a jiná vlákna nebo další „nastavující“ ingredience, které se na konečky jakoby nalepí a prodlouží je. Prodlužovací řasenka je vhodná na jakékoli řasy, husté i řídké, krátké i dlouhé. Vždy vám udělá dobrou službu. Z klasických řasenek je to ta, která vám řasy nejlépe pročeše a u které hrozí nejmenší nebezpečí slepování a opatlávání řas i okolní pleti.

2 – Natáčecí (curving, curling...)

Tahle řasenka má většinou kartáček zakřivený do obloučku, a nebo jsou jeho štětičky uprostřed jakoby vykousnuté (opět do obloučku). Tvar kartáčku má suplovat kleštičky na řasy. Podle mých zkušeností to většinou není žádná sláva a kleštičky jsou mnohem účinnější.

3 – Zhušťující (volumizing, volume...)

Na tuhle štětku pozor ! Ta vám dokáže udělat pořádnou paseku. Já osobně jsem vždy klientkám doporučovala, aby se Volumatickým řasenkám vyhýbaly. Tuhle potvůrku poznáte už podle kartáčku, který vypadá jako kříženec štětky na nádobí a štětky na WC. Každopádně nic, co byste si měly pustit na oči ;-) Masivní, široký a „humpolácký“ kartáč, kterým si leda tak vypíchnete oko a při tom se ještě zamažete až za ušima. Efekt zhušťujících řasenek spočívá v tom, že vaše řasy jednoduše obalí silnou a často bohužel nerovnoměrnou vrstvou mouru. Výsledkem jsou prvotřídní muší pařátky ve stylu 60tých let. Nic pohledného. Kartáček u těchto řasenek řasy téměř nepročesává a při líčení je třeba nános neustále z řas otírat a pročesávat dodatečnými nástroji (hřebínek atd.) Takže pokud se zrovna nechystáte na Helloween, nemůžu vám Volumatické maskary doporučit.

4 – Voděodolné (waterproof, water resistant...)

Záměr je dobrý, zvláště v létě nemůže dáma potřebovat, aby se na pláži nebo v rozpáleném městě během dne proměnila v rodnou sestru Alice Coopera. Ovšem výsledek často velmi pokulhává. Co získáte na voděodolnosti, to ztratíte na celkovém líčení řas. Řasenka je hutnější, někdy až vazká, špatně se nanáší, řasy neprodlužuje, spíš dusí nerovnoměrným nánosem. Navíc je třeba si pořídit speciální odličovat na bázi oleje a i tím člověk často spíš setře celé oko, než betonový nános na řasách. Mnohem příjemnějším, estetičtějším a operativnějším řešením je použití tzv. Top coatu – alébrž pláštěnky na řasy. To je speciální řasenka číslo

5 – Top coat, waterproof coat

Jedná se vlastně o průhledný gel, který se dá nanést na jakoukoli řasenku po jejím zaschnutí. Top coat má většinou v patroně kartáček s krátkými štětinami a jednoduše s ním přetřete nalíčené řasy po zaschnutí poslední vrstvy. Sice je na jeho odlíčení také třeba odličovače na olejové bázi, ale vzdává se podstatně lépe, než voděodolná řasenka.

6 – Bílá báze pod řasenku

Prodává se buď samostatně nebo jako součást (druhá strana patrony) řasenky. Aplikuje se na řasy před použitím maskary. Jejím účelem je řasy obalit a tím zajistit jejich větší délku i průměr. Je třeba se s touto bází naučit zacházet, ale většinou dosáhnete slibovaného efektu. Je to ovšem efekt umělých řas, který se na denní nošení nehodí a působí dost tvrdě.

7 – Ježčata

Tady zařadím všechny řasenky, které postrádají běžný „štětkovitý“ kartáček. Poslední dobou je to po hřebínkových aplikátorech nejnovější trend a podle mého názoru velký krok kupředu. Takový aplikátor je většinou vyroben z plastu a nebo ještě lépe z pružného silikonu. Aplikátor má po celém obvodu jakési ostny, kterými se řasy skvěle pročešou a oddělí. Někdy jsou na jedné straně ostny kraťoučké (pro pozvednutí řas u kořínků) a na druhé dlouhé (pro prodloužení). Tyhle řasenky mají o něco řidší konzistenci, protože běžné „maskáro“ by takový aplikátor zalepilo a z aplikace by byla spíš patlikace ;-) Na tyto řasenky jsem přešla hned po jejich uvedení na trh a jen se modlím k nařasené Bohyni, aby je firmy kvůli konzervativním zákaznicím nesmetly z trhu.

Když jsme si teď udělali jasno v tom, co nám trh nabízí, pojďme se podívat na správnou aplikaci.

Nejprve se zmíním o častých nešvarech, kterými jsou bohužel nakaženi i mnozí profíci. Při aplikaci řasenky nevytahujeme víčko, abychom si časem nadělali vrásky. Nešmrdláme kartáčkem sem a tam jakoby nás stihl abstinenční třes a neprovádíme (opravdu ne) podivné cik-cakovité pohyby, kdy se nám řasy chudinky zachytávají za kartáček a horní víčko se vytahuje do podivných grimas. I když se vám někteří „šmudlíci“ snaží namluvit pravý opak, ničemu to nepomůže, řasy to neoddělí a rozhodně je takovýmto způsobem rovnoměrně nenalíčíte. Dále řasenkou nepumpujeme dovnitř a ven, protože si tak naženeme do patrony vzduch a řasenka bude brzy „vyschlá“ a zralá tak akorát do koše. Správně bychom neměli před líčením ani otírat přebytečnou barvu z kartáčku ubrouskem. Na kvalitní řasence totiž žádná přebytečná barva po vytažení z patrony neulpívá. Pokud vytáhnete opatlaný kartáček, je řasenka nekvalitní a je jedno jak slovutná značka je na patroně vyražena. V obchodě se tímto jednoduchým testem vyhnete nákupu nepoužitelné řasenky vhodné leda tak jako krém na boty.

Tak a teď konečně k samotnému líčení.

Níže popsaný postup vám udělá službu, ať máte řasy jakékoli a když získáte cvik, budou vaše řasy rovnoměrně nalíčené, pročesané a zatočené.

Nejprve je třeba řasy na líčení připravit. Řasy musí být čisté, suché, nemastné a pročesané. Buď si můžete pořídit hřebínek k tomu určený, který použijete i při samotném líčení, nebo jednoduše řasy přejet bříškem prstu od vnějšího koutku k vnitřnímu a tím je rozevřít jako vějíř. Teď můžete začít s řasenkou. Ale já doporučuji ještě před tím použít kleštičky. Mnoho dam má z kleštiček strach, protože jim připomínají jakýsi mučící nástroj. Ale není se čeho bát. Kleštičky je nejlepší vybírat kovové s vyměnitelným gumovým „obloučkem“ na plošce. Kleštičky nasadíme ke kořínkům řas tak, aby ploška na vrchní „čelisti“ ležela na horním víčku. Pokud chcete dosáhnout efektu jakéhosi ocásku ve vnějším koutku, jaký se nosil v 60tých letech, nasaďte kleštičky až v první třetině řas. V obou případech pak krátce a jemně stiskněte. Hotovo. Když nasazujete kleštičky, dávejte pozor na skřípnutí kůže mezi čelisti kleštiček, při stisku vás nesmí také nic tahat. Tímto jsou vaše řasy připraveny na líčení. Díky kleštičkám budou rozvinuté jako vějíř, pozvednuté a získáte dojem delších brv.

Teď vezměte vybranou řasenku (já doporučuji s ostnatým aplikátorem) a nasaďte ji u kořínků řas. Táhněte směrem vzhůru, netřeba dotahovat až do konce. Postup opakujte a tentokrát dotáhněte až do konce řas. Naposledy můžete ještě řasenkou pročísnou poslední třetinu řas. Takže máte tři vrstvy, které ovšem nejsou přes sebe, ale každá v jedné délce řas. První tah je zaměřen na kořínky, druhý na celé řasy a třetí pak na obarvení i jemných konečků. Podle potřeby můžete řasy hned po aplikaci jednotlivých vrstev pročísnou umytým kartáčkem od staré řasenky, nebo již zmíněným hřebínkem.

Hotovo. Tímhle postupem získáte přirozeněji nalíčené řasy, neopatlané zbytečnými nánosy, neslepené a zbytečně opticky nezkrácené.

Teď přichází na řadu řasy spodní. Spodní řasy je třeba nalíčit také. Někteří „odborníci“ radí je nechat „nahé“, ale pohled na načerněné horní brvy a světlounké spodní chloupky není zrovna příjemný. A nenechte se ukolébat tím, že světlé řasy nejsou tolik vidět. JSOU. Stačí sluneční paprsky nebo zář reflektorů na večírku a rázem máte „chlupaté oči“. Mnohé dámy namítají, že si spodní řasy neumí nalíčit, nebo že se jim barva obtiskává na pleť. Při správné aplikaci a kvalitní řasence se není třeba obávat. Pokud máte řasy dlouhé a dotýkají se při pohledu dolů kůže, nemusíte barvu dotahovat až do špiček, nebo můžete nalíčené řasy zespoda přetřít voděodolným top coatem. Pokud máte řasy kratičké a aplikace kartáčkem od řasenky vám dělá potíže (barva je všude jinde, jen ne na řasách), stačí jednoduchý trik. Vezměte si plochý štěteček na obočí nebo na linky (jakýkoli „placatý“) a jemně ho několikrát otřete o kartáček řasenky. Pak barvu tímto plochým štětečkem krátkými pohyby natřete na spodní řasy. Můžete aplikovat jednu nebo dvě vrstvy, podle potřeby. Vaše oko získá konturu a nebudete mít „nahatý spodek“ :-)

Při líčení řas je vždy nejdůležitější, aby řasy byly oddělené a pročesané. Jakékoli slepení nebo shluky působí neesteticky, to už je snad lepší „neřasit“ se vůbec ;-)

A teď už stačí jen mrknutím oka rozvířit okolní dění a vyrazit do světa.