Vysátá do krásy

Tentokrát se s vámi podělím o proceduru, kterou jsem si naordinovala v rámci jarního návratu do kondice.

Už delší dobu jsem si připadala unavená a moje křivky si začaly záhadným způsobem nárokovat poněkud víc prostoru. A protože nesnáším, když je mi těsné oblečení a když si připadám odulá a zatuhlá a vůbec tak nějak vygaučovaná, naordinovala jsem si lymfatickou drenáž ve svém oblíbeném salonu.

Tuhle kůru jsem absolvovala už před několika lety a výsledky mě doslova nadchly. Celkově jsem zeštíhlela (a to i v obličeji), byla jsem ohebnější (což jsem poznala hned při pravidelném cvičení jogy) a poprvé v životě jsem byla se svým tělem spokojená.

Opět jsem se tedy objednala na přístrojovou lymfodrenáž mučícím přístrojem jménem Starvac a následný zahřívací zábal.

Celá kůra slibuje následující výsledky:

odbourá podkožní tuk

zmírní celulitidu

zeštíhlí nejen ošetřované partie, ale celého člověka

zpevňuje ošetřované partie

zlepšuje činnost lymfatického systému a povzbuzuje tok lymfy

díky tomu se z těla odvádí škodlivé látky a tělo se pročišťuje.

Když člověk do salonu přijde vyzbrojen pěkný prádélkem a co nejmenšími kalhotkami typu niťka mezi půlkami, je to z počátku trochu zvláštní pocit. (Zvlášť pro někoho jako já, kdo považuje za vrchol sebeodhalování krátký rukáv). Ale časem se to poddá, je to trochu jako chodit k doktorovi.

Kosmetička vám nejprve hlavicí s pod tlakem povzbudí lymfatické uzliny. Tedy jakýmsi maličkým vysavačem vám nasaje kůži tam, kde se pod ní skrývají dotyčné žlázy (na krku, v tříslech atd.) Pak si na vás vezme štětku a pěkně vás natře zahřívacím krémem. Na výběr bývá buď skořicový nebo chilli, já jako starý mazák už dávám chilli :-p Načež začne ta správná legrace. Na řadu totiž přichází větší hlavice, která vám bude pěkně nasávat ty vaše zpropadené polštářky, muffin topy a madla lásky a pořádně vás vyžehlí. No, nejdřív si připadáte trošku jakoby vás valchovaly. Dámy v salonu musí mít z té práce už docela pěkně bicepsy :-)) To samé se pak opakuje v leže na břiše. Když má člověk zvalchované celé tělo (nebo zvolené partie), vypadá jako právě uvařená langusta.

Načež celou tu langustu ještě jednou pěkně promáznou a pevně zabalí do fólie, aby se uležela a byla z ní chutná šťabajzna. Můžu vám říct, že být naložena v chilli není zrovna žůžo. Už vím, jak se cítí kuřecí stehýnka. Ale protože moje stehýnka byla spíš vepřová, nechala jsem si to pálení líbit. Vždyť je to pro dobrou věc :-)

Po půl hodince vás rozbalí, vy ze sebe setřete zbytky krému a můžete se odebrat domů. Když jsem na tyhle kůry chodila, bylo venku většinou pod nulou, ale mně ještě dvě hodiny po zákroku zima nebyla. Spíš naopak. Ale to je dobře, papričky pracují ještě přes čas.

Při první kůře před několika lety jsem absolvovala 11 zákroků, teď mi stačilo 5. Chodí se 2x až 3x týdně a během celého procesu je třeba dodržovat pár zásad. V den zákroku nepít kávu, protože ledviny a ostatní orgány mají dost práce i bez toho. Naopak pít hodně vody, aby se všechen ten nežádoucí materiál pěkně odplavoval. A jíst lehce, abychom si nesabotovali výsledky.

Člověk může být unavenější než jindy a je možné, že má potřebu chodit dřív spát. To je v pořádku, tělo maká a ti permoníci z vaší úklidové čety si potřebují po tvrdé práci pořádně dáchnout.

I tentokrát se výsledky dostavily. Po dvou zákrocích mi už byly kalhoty pohodlnější a na konci mé kůry mi už dokonce trochu plandají :-)

Co na sobě může člověk během celého procesu pozorovat?

U každého je to jiné. Příznaky se můžou podobat klasické detoxikační kůře. Takže silnější a zapáchající pocení, akné a mastnější pleť, silně zapáchají výměšky...prostě čištění všemi směry.

Pokud máte citlivější pleť, můžou se vyskytnou modřinky. Mně například vždycky po zákroku problematická místa trochu „otečou“, takže mi chvilku trvalo, než jsem pochopila, že je to mírné zhmoždění tkáně a nemám plašit, že z toho tloustnu :-))

Po absolvování první kůry jsem měla poprvé v životě ploché bříško, hodně mi zeštíhlel obličej a prsty (začaly mi padat prstýnky), zjistila jsem, že mám klíční a pánevní kosti (jé, hele) a zažila jsem první léto, kdy mi bylo v mém těle dobře. Kolem boků jsem zeštíhlela asi o 3-4cm a kolem každého stehna asi o 3cm. To bylo po těch 11 kůrách.

Teď jsem se vrátila do své původní kondice, z čehož mám velkou radost :-D

Někdy se doporučuje chodit na tzv. udržovací zákroky jednou za měsíc. Dodržovala jsem to asi rok. Pak mi kosmetička jemně naznačila, že hlavice už na mě nemá co nasávat :-)) Nojo, když něco dělám, dělám to pořádně. Tak jsem si dala oddech.

Ne, že bych byla tak hubená, ale mám atletickou postavu a silnou kostru, takže ze mě čouhají kosti dřív, než z normální ženské :-p

Jestli bych přístrojovou lymfodrenáž doporučila?

Vzhledem k tomu, že nesnáším tělesný kontakt, tak určitě. Takhle na mě šmatá přístroj a to mi nevadí.

Jestli to bolí?

Trošku. Asi jako řádná sportovní masáž.

Jestli to pálí?

Ano, ale dá se to v pohodě vydržet.

Jestli to k něčemu je?

No jasně! Proto jsem do toho šla znovu.

Jestli si to někdo musí odpustit?

Ano. Těhotné, ženy právě menstruující, náchylné na metličky a křečové žíly, dámy s vysokým tlakem, srdečními problémy, špatnou srážlivostí krve....A to je jen to, na co jsem si vzpomněla. Určitě se informujte přímo v salonu!

P.S. Pokud chcete vidět, jak celý proces vypadá, na webu pražského salonu Korunka najdete video.

(Samozřejmě ne se mnou :-p )

P.S. S. Rozhodně se nejedná o dietu a nezbaví vás to mnoha kil na víc. To už je jen na vás ;-)

Velké vlasové tajemství

Spousta lidí se mě v reálném životě i ve virtuálním světě internetu ptá na moje vlasy. Jak se takové vlasy myjí, jak se upravují a hlavně, co dělám, že mi narostly tak dlouhé. Proto jsem se rozhodla věnovat tomuto tématu samostatný článek.

Tak tedy, moje vlasy jsou komplet přírodní a naprosto normální. Barva i textura jsou mým vlasům naprosto vlastní. A jinak jsou moje vlasy nudně normální – rovné, normálně husté, normálně nemastné/nesuché... Je to asi jedna z mála věcí, co je na mně normální :-))

No dobře, tak ta délka ne. Ale před nějakými 100-150 lety by i ta délka byla mnohem běžnější než v současnosti, kdy vládnou ohryzané a protenčené pestrobarevné vlasy vytužené do různých kokrhelů :-p

Vlasy nechávám růst asi od 12-13 let. Až do začátku dospělosti jsem sem tam zašla ke kadeřnici, ale teď už se léta o své vlasy starám sama. 

Jak jsem tedy dosáhla tak dlouhých vlasů? Jednoduše, prostě je nestříhám. Ano, je to tak jednoduché. Když vezmeme v úvahu, že lidský vlas roste v průměru 1-1,5cm za měsíc, nedává smysl chodit co 6 týdnů do kadeřnictví a nechávat si ostříhat veškerý vlasový přírůstek. A mnohdy i o kus víc, však víme, jak kadeřníci a kadeřnice rádi stříhají ;-)

Já tedy nestříhám, ale „zarovnávám“. Aby vlasy nebyly každý vlas jiná ves a abych odstranila namáhané konce. Vlasy toho totiž zakusí hodně. Dennodenní otírání o oblečení, přiskřípávání pod popruhy tašek a batohů, mytí a sušení, česání a motání účesů, škrcení gumičkami a skřípání sponkami, válení v posteli (pokud nejste princezna na hrášku a nemáte hedvábný polštář).

Jednou za pár měsíců si vlasy prohlédnu v zrcadle a zarovnám o nějaké 2 cm. To je vše, veškeré kadeřnické umění, které moje vlasy potřebují. A zvládne to klidně pověřená osoba z mé domácnosti :-)

Druhá věc, která je důležitá, je šetrné zacházení. Kdysi někdo řekl, že k vlasům je třeba se chovat jako ke vzácné květině. A je to tak. Žádné žehlení, fénování horkým vzduchem, tupírování, tužení, natáčení, barvení a odbarvování...Vždycky mi to připadalo, jako když zahradník záměrně dupe po vlastním záhonu a myslí si, jak mu to krásně pokvete. Nepokvete, pochcípá.

Třetí věcí, ke které jsem dospěla, je používání šetrných produktů. Když jsem ještě chodila ke kadeřnici, používala jsem různé šampony a kondicionéry od velkých věhlasných značek. Za ty chemické koktejly plné silikonů jsem vyházela dost peněz. A vlasy se dvojily a trojily a lámaly a já je obviňovala, že nerostou. Ale rostly. Jenže silikony je postupně obalovaly dalšími vrstvami plastového kabátku, až se na povrchu vytvořilo jakési brčko, které vlas totálně udusilo. Jen si zkuste dát na hlavu igeliťák, jak se vám bude pěkně dýchat :-)) Tohle brčko bylo tuhé a zdaleka ne tak pružné jako samotný vlas, takže ten se nakonec zlomil.

Když jsem se na věhlasné chemické koktejly vykašlala a začala používat naprosto neznámé popelky krčící se v drogerii někde v rohu, najednou vlasy „rostly“. Teď už léta používám produkty Balea z drogerií DM. Vybírám si pouze ty bez obsahu silikonů, moje mantra je Óne silikóne. Střídám od téhle značky různé šampony a kondicionéry, ale většinou jsou to produkty na normální vlasy, případně na časté použití. K tomu sem tam prostřídám výživnější kondicionér. Na konečky po každém mytí nanesu stopové prvky olejíku a je hotovo. Vlasy myju jednou za 4-5 dní, protože nechodím ani boxovat, ani se neválím někde na pískovišti a mám štěstí, že se mi vlasy příliš nemastí. Není třeba mýt, co není špinavé :-)

Čtvrtá, a poslední, věc, která je pro mé vlasy přínosná, jsou domácí zábaly. Míchám je podle nálady, někdy častěji, někdy méně, jak se mně a mým vlasům zachce. Přidávám do nich med, jogurt, žloutek, olivový nebo kokosový olej, sem tam se přinutím věnovat celé odpoledne zábalu z kouzelné indické bylinky cassia (ano, tzv. nepravá nebo bezbarvá henna). Nemůžu ale říct, že bych se péči o vlasy věnovala nějak vášnivě nebo systematicky. Většinou je prostě jen nechávám žít :-) A podle všeho to vypadá, že se jim to líbí. A ony se pak líbí mému okolí.

Takže jak to dělám, že mám tak dlouhé vlasy? Nechávám je žít :-) To je celé kouzlo.

Lednové mlsání

V lednu mívám povánoční kocovinu ze všeho svátečního mlsání a jen horko těžko najíždím na zdravější režim všedních dní. Sladké pečivo a různé prefabrikované sladkosti, které moje tělo vyloženě nesnáší, se tedy snažím vyměnit za méně škodlivé mlsání.

Jak mi to jde či nejde, posuďte sami ;-)

 

První, a největší, položka jasně naznačuje, že nejsem žádný svatoušek. Ale copak můžu za to, že jsem k vánocům dostala největší balení mých milovaných Maltesers, jaké je v ČR k sehnání? Maltesers patří k mým londýnským výletům a pravidelně se jimi doslova přejím v letadle cestou zpět. Jenže teď je tady prodává síť prodejen Candy Store a to znamená jasné ohrožení mého novoročního předsevzetí :-))

Druhý pokus o zdravější mlsání je už trošku lepší, vysokoprocentní čokoláda Lindt s mým milovaným chilli, které jsem schopná nasypat i na zmrzlinu, a taky s mořskou solí.

Když mě honí mlsná a já se nechci nechat chytit, často mě zachrání ninžové v podobě japonských černých žvýkaček. Ty miluju a považuju za jedny z nejlepších žvýkaček obecně. Jsou větrové, dlouho vydrží, nedrolí se a nejsou tvrdé. Jen škoda, že se tak špatně shánějí :-(

A protože moje pleť nemá všechno to mlsání ráda, snažím se ji uchlácholit cucavými vitamíny. Zinek s vitamínem C od značky Maxi Vita na to funguje perfektně. Díky tomu, že se vstřebává přímo v ústech, má na mě lepší účinek. Aknózní projevy, kterými za mlsání prefabrikovaných sladkostí často platím, se drží zpátky. Když si stravu hlídám víc, daří se mi s pomocí těchto vitamínů dosáhnout téměř čisté pleti bez různých pupenců a velkých pórů. U žádného jiného doplňku stravy se zinkem jsem zatím tak výrazný účinek nezaznamenala.

A nakonec si musí pochutnat i můj nos. A proto teď v zimě pálím Yankee vosky s vůní koření a červeného ovoce. K vánocům jsem dostala zásobu vosků s vůní Vanilla Chai, které voní úplně jako indický čaj masala (masala tea/chai). A ten si ráda vařím sama a často si ho dám i v indické restauraci.

Tak a teď si jdu pěkně vzorně uvařit ovesnou kaši a slibuju, že dneska se na ty Maltesers ani nepodívám.