Opět přicházím s výsledky svých
pokusů s laky na nehty. Mám to stejné jako u rtěnek, více méně
nakupuju stále dokola podobné odstíny. Prostě si nemůžu pomoct.
A černá už asi navždycky zůstane mou lakovou stálicí.
Tentokrát jsem sáhla po černé v
podání Maybelline z řady Colorama odstín č. 23.
Zatímco modrý lak u mě naprosto propadl svou řídkou konzistencí
a slabou kryvostí, tenhle čerňásek je něco úplně jiného.
Krycí je dostatečně, se dvěma vrstvami vytvořil skvělou čerň
s jemným leskem. Výdrž měl také velmi dobrou, 6 dní bez ztráty
barvičky :-) Teprve potom se začal lehce ošoupávat na hranách
nehtu.
Shrnutí: Co odstín, to jiná
kvalita. Nevím, jak to bude dál. Slyšela jsem, že tenhle černý
v lahvičce brzy houstne. Nu, uvidím.
Druhou sázkou na černou byl mini lak
od Bourjois z výroční řady 150 ans odstín Coup de
Théatre.
V lahvičce je to černá se spoustou
hematitově stříbrných třpytek, kterých je tolik, že lak působí
skoro jako metalický. Právě tahle nádhera mě nalákala. Jenže
bohužel zůstala pouze v lahvičce. Na nehtech se sem tam objeví
pár jemných třpytek, ale většina je utopená v laku. Možná za
to může taky dost hutná konzistence. Díky ní je lak hodně
krycí, ale po dvou vrstvách moje nehty vypadaly, jako bych si na ně
napatlala těch vrstev asi pět :-( Tenhle vzhled nemám ráda. Spíš
než nehty mi tyhle hutné nánosy připomínají zrohovatělé ostny
nějakého dinosaura. Kdybych to měl přirovnat k něčemu z dnešní
doby, byly by to špatně provedené tlusté gelové nehty :-/
Navzdory své kryvosti nevydržel lak
zase tak dlouho. Čtvrtý den se na hranách objevila bílá barva
nehtu.
Shrnutí: Jsem ráda, že jsem
ho nekoupila za plnou cenu. Tohle zklamání mě dost mrzí.
A do třetice ještě jeden černý
Petr. Prasklinkový lak od essence Nail Art Cracking Top Coat.
Můj práskač od BarryM si dovolil po
dvou letech odejít do věčných lakovišť, tak jsem zkusila tuhle
náhradu. Naprosto mě dostalo, že místo prasklinek vytváří spíš
nitky. Na nehtu vypadají jako tahy inkoustovým perem, trošku jako
z komiksu. K dosažení prasklinek jsem musela nanést mnohem větší
množství laku.
Shrnutí: Ještě nevím, jestli
se mi ten nitkový efekt líbí nebo ne, ale dám mu šanci :-)
Aby ta moje realita nebyla pořád tak
černá, sáhla jsem po něčem světlejším – podzimní šeď od
Marionnaud odstín 19 Graphite.
Bouřkově šedá se stříbrnou
metalízou se mi v lahvičce líbila. Na nehtech byla metalíza
trochu stydlivější, nebyla tak moc vidět, ale na umělém světle
házela jemné fialové odlesky. Není to stříbrná, na nehtech je
to opravdu čitá šedá. Lak se dobře nanášel, kryl ve dvou
vrstvách dobře. Vydržel taky dost, vlastně jsem to ani nečekala.
Shrnutí: Pořád nemůžu
přijít šedé na chuť, připadá mi taková ušpiněná a tak se
asi vrátím ke stříbrné nebo ocelově metalickým odstínům. Ale
když odhlédnu od osobních preferencí, není tenhle lak vůbec
špatný ;-)
Tak a nakonec silně netypický barevný
šok. Asi je jasné, že tenhle lak jsem si nekoupila, ale dostala (k
nákupu). Lak 5 Day Shine Sephora odstín Green tea time.
Lepší už tam neměli :-)) Ale řekla jsem si, že když už ho
mám, že ho tedy zkusím.
Dobře se nanášel, byl velmi krycí,
leč hned při první nátěru nastalo zklamání. Ta stříbřitá
metalíza, která je v lahvičce, na nehtech naprosto zmizela. Nehty
byly téměř matné, takové „jogurtové“ a po dvou vrstvách
začaly moje nehty vypadat jako plastové nástavce. Fuj.
Já vím, že to bylo v létě moderní,
ale mně se tenhle plastový vzhled nelíbí. Chvílemi jsem si
ohmatávala obličej, jestli mi netuhne do slabomyslného Barbie
úsměvu :-)) Moje okolí tenhle lak naprosto odepsalo. První byl
šok: co to máš na sobě? A následovalo: fůůůj, to ti
vůbec nesedí. Vypadá to tak nějak divně.
No, vypadá, no :-(
Někomu se tahle plastová máta líbí
a budiž mu přáno. Já jsem to s ní vydržela přesně dva dny.
Pak jsem na to aspoň hodila černý prasklinkový lak.
Shrnutí: Už třetí den ráno
se ošoupaly hrany nehtů, což mě moc nepotěšilo. Takže si mě
nezískal ani odstín ani kvalita :-( Ale dala jsem mu šanci.
Poznámka: Všechny laky jsem
zkoušela opět před podkladový lak a na ně jsem aplikovala
obvyklý nadlak od Sally Hansen.