BLushená nadílka

Můj skřítek Lašáček mi každoročně po vánocích nosí štěpánskou koledu. Neboli na každý boxovací den (boxing day) má pro mě připravenou dodatečnou vánoční nadílku.
I letos to bylo bohaté nadělení.

Ze všeho nejdřív jsem se zásobila koupelovými šumáky a tuhými pěnami. Většinou se soustředím na vánoční a halloweenské limitky, které v lednu zmizí a je po nich.

 Letos jsem se nechala okouzlit čarodějem (Wizard) a jeho omamnou vůní mandarinek, jalovčinek a fenyklu. Dál si mě získal ježour (Christmas Hedgehog) se svým roztomilým čumáčkem a jeho mazlivá máslíčka (kakaové a bambucké. Pak jsem se nechala zlákat cesmínou ve stříbře (Holly Go Lightly) a její svařákovou vůní. Až z těch opilých bublinek vylezu, třeba budu mít kukadla jako Audrey. Pobavil mě Santa na útěku (Dashing Santa) a jeho vůně mandarinek, bergamotu a neroli. A nakonec jsem konečně sáhla po Karmě, která slibuje kořeněné zahřátí. Tak jsem zvědavá.

Pak přišla na řadu mýdlová nálož. A že jsem to trochu přehnala, je vidět.

 Yog Nog, které mi připomíná Bombardino s kakaem. sobí rockerské Reindeer Rock s vůní černého rybízu a brusinek jako Comforter. Figs and Leaves mě v koupelně zakryje aspoň tím fíkovým listem. Slečna Miranda mě v létě osvěží vůní kiwi a bergamotu, stejně tak velkolepé Magnificent s citronem, mandarinkou a neroli. A nakonec se ovesná kaše s petrželkou (Parsley Porridge) a tymiánem, čajovníkem a aloe postará o čistotu pleti.

Protože s mýdly jsem to očividně trochu přemydlila, sprcháčky jsem vzala jen malé a jen tři.

 Moji milovanou olivovou ratolest (Olive Branch) s vůní mandarinek, medu a olivového oleje. Pak jsem sedla na med sprcháčku It's Raining Men, i když doufám, že tahle lahvička svůj slib nesplní a nezačnou na mě ve sprše (s)pršet chlapi. A nakonec to samozřejmě nešlo bez punčového Hot Toddy. Já nepiju, já se v tom koupám.

Pak jsem se vybavila na mazání.

 Moje stálice Each Peach s vůní mandarinek, milované čokoládové srdce Soft Coeur a pro mě novinkové Aqua Mirabilis slibující mandlový peeling a pěkné pomazáníčko.
K tomu něco na pusu (a do pusy) v podobě mého oblíbeného peelingu na rty Mint Julips, bělících tabletek Sparkle a pro mě novinkových Breath Of God (pro srovnání). To vše zakončeno čoko-pomerančovým balzámkem s masochistickým názvem Whip Stick.

Jak vidno, měli ze mě v Lushi radost. Já tedy už méně, když se mi cestou domů na zasněžené ulici protrhla taška vahou toho velkého nadělení. Ale vše bylo zachráněno, žádný čaroděj, sob ani Santa nepřišel k úhoně a já už mažu a šumím o sto šest.
Tak a teď mám zas na pěkně dlouho vystaráno :-)   (Tedy doufám).

Vánoční nadělení

Po delší pracovní odmlce jsem opět tu. Doufám, že jste si vánoce užili v klidu a pozitivně a že vás pořád ještě neomrzely sváteční dobroty.
Vždycky ráda vyzvídám, co komu k vánocům nachumelilo, a proto se zase na oplátku pochlubím já :-)

Všechny letošní dárky byly pořízeny na základě více či méně jasných náznaků. Prostě nic jsem nenechala náhodě. (Protože několik sladkých plyšáků mě poučilo do konce života).
A co mi tedy přerostlý skřítek nadělil?

Většinou kosmetiku, samozřejmě, protože tu já prostě ráda.
Jako první jsem pod stromečkem vybalila tuhle krásnou krabici a v ní zlatý poklad.

 Tělovka se zlatým arganovým olejem od Body Shopu si mě očividně získala.

 Další skřítek šel taky najisto a pořídil spolehlivé Misshácké čistící prostředky - houbičku s výtažkem z uhlí a odličovací kapesníčky z hydratační řady Super Aqua.

 Následně se skřítek musel řádně proletět, protože mi přivezl maxi svíčku od firmy Bath and BodyWorks a na ní nádherný svícen. Svíčka voní jako máslové sušenky po koulovačce ve sněhu. A ten svícen vypadá jako koruna zimní královny. Prostě bájo :-)

I letos bylo pod stromkem nějaké to třpycení, tedy bíža. Na pravé šperky nehraju. Ze všeho nejvíc mě okouzlila veliká sněhová vločka. (Kdo by řekl, jaký motiv miluju, že?) Ale i ručně dělaný "pekelný" náramek mě nadchl. 

Pak přišlo na řadu mlsání. Čokoláda prostě musí být.
První pralinková nadílka byla z mého oblíbeného Choco Loves Coffee a ta druhá z Andělských pralinek. Jak příznačné.

A potom ještě tabulková nálož. Neuhaus, Godiva a Dolfin, to je teď moje svatá trojice.
Budiž mi ke cti, že jsem se k nim pro samé cukroví ještě nedostala. Nechám si je do nového roku, abych si ho hned od začátku pěkně osladila :-p

A nakonec přišla ještě štěpánská nadílka od skřítka Lusháka. Ale tu si nechám na příště.

A co se sešlo pod stromečkem u vás? Šála od babičky, fusky od mámy a "fáčko" od táty, nebo něco mnohem lepšího?

Mariánské úlovky

Opět jsem po roce vyrazila na dny Marianne, je to už u nás v rodině taková tradice.

Ovšem tentokrát jsem na sebe opravdu hrdá. Nakupovala jsem pouze to, co běžně používám, nebo co si chci už nějakou dobu pořídit. Za impulzivní nákup se dají pokládat snad jen dva bláznivé balzámky na rty. Ale ty jsou určené jako dárek, takže bych řekla, že se to ani nepočítá :-))

Foto 1:

Tělo a ruce - mangové tělové máslo, kokosový a malinový krém na ruce jsou z nové řady beauticology parfumerie Marionnaud. Hned při uvedení na trh mě zaujaly a protože nestojí moc, rozhodla jsem se to risknout. Krém na ruce SYX jsem k tomu dostala, tak proč ne. Peelingový olej na ruce je novinka od Yves Rocher, od které si dost slibuji. Na fotce ještě chybí větrové balzámy proti kašli z parfumerie Fann, ke kterým jsem dostala zde přítomnou olivovou pěnu do koupele.

Foto 2:

V Dermacolu jsem se krotila a díky tomu, že některé věci ani neměli, jsem odešla pouze s tímto bělícím abrasivním gelem. Doufám, že trochu zkrotí pihy, které po létě vystoupily za svá práva. Do Sephory jsem šla hlavně pro svůj oblíbený odlakovač. Tohle je jeho inovace, tak jsem zvědavá, zda to byla změna k lepšímu. Ostatní výrobky na fotce jsem dostala. Hydratační maska se neztratí, protivráskový krém si počká na zimu a laky vyzkouším. I když mám tušení, že zrovna tyhle barvičky nebudou dle mého gusta. 

 

Foto 3:

V Máji (My) jsem narazila na slevu 30% na všechno od Freeman. Tak jsem zavzpomínala na dobu, kdy jsem v téhle značce dost „jela“. Aspoň pytlíkové masky á 27,- To peněženku tolik nezabolí. A nádavkem silikonový rozčesávací hřeben. Že je na něm napsáno Elite models, budu úspěšně ignorovat :-))) Byl taky se slevou. 

 

Foto 4:

A tady se poměla pusa. Zmíněné balzámky - Cola Lipsmacker a peprmintová čokoláda, oba z Douglasu. Plus už asi třetí konturka Satin Mauve od essence, protože mi prostě dobře slouží. Obě rtěnky jsem dostala. Zatím nevím, jestli mi „padnou“, ale vypadá to nadějně. A když už mám něco dobrého na pusu, musí být i něco do pusy. Tudíž pralinky od Choco Loves Coffee. 

 

Největší investicí pro mě ale byly tři páry bot. V CCC se totiž vytáhli a jejich podzimní nabídka mi letos kápla do noty. Takže bordó „martensky“, o kterých sním už od puberty, kotníčkové oxfordky s flanelem uvnitř, a kotníčkové ocvočkované botky do špičky. To vše za pouhých 1800,- Tak doufám, že mi to nějakou dobu vydrží.

Jsem na sebe dost pyšná, protože co se věcí pro sebe týče, byla jsem letos docela vzorná.

Moje letní výbava II.

Minule jsem slíbila nahlédnutí do mé taštičky s líčením a tady je.

Nemám v lásce vyloženě teplé barevné odstíny a tak i v létě vybírám mezi barvami neutrálními a tak nějak balancuji na hraně.

Právě takovým kompromisem je paletka očních stínů od americké značky NYX s názvem I Dream Of Jamaica. Paletka obsahuje jak tmavší šedo-béžové stíny na kouřové líčení, tak světlé stíny na denní letní líčení. Tuhle paletku mám už delší dobu a pravidelně se k ní vracím.

Stejně tak to je s mono stíny v jemně metalickém odstínu kávy s mlékem příznačně nazvaném Iced Mocha. Moji letní stínovou výbavu ještě doplňují rozjasňující mono stíny od britské drogérkové značky MUA v nepojmenovaném odstínu číslo 1. 

 

 

Na rty jsem si oblíbila korálové odstíny, které jsou kompromisem mezi vyloženě červenou a křiklavě oranžovou (kterou já osobně velmi nerada). Už od loňska mi zůstal favorit v podobě rtěnky Grand Rouge od Yves Rocher v metalízové růžovo-korálové s názvem Rose Pétillant. Podobný případ je rocherovská lesklá rtěnka ve světlounkém odstínu lichi želé. Tahle řada teď prošla inovací a nově ji v obchodech YR najdete v červeném obalu. Novým objevem je pro mě Cliniqcká čubina v odstínu 13 Mightly Mimosa. Krásná růžovo-korálová s nádechem zlatavé perleti. Protože funguje zároveň jako balzám na rty, nosím ji téměř stále s sebou a kdykoli mám nepříjemný pocit suchých rtů, přetřu je touhle pastelkou. 

Místo bronzeru používám pudrovou mozaiku od značky NYC v odstínu Rose Glow. Obsahuje neutrální béžové plošky v kombinaci s jemnou starorůžovou. Pro bleduli jako já ideální směska pro jemné konturování obličeje. 

V létě u mě přichází ke slovu převážně tužky. Na rty to je teď nejčastěji broskvová od Yves Rocher Rose bruyére. Na oči pak moje osvědčené voděodolné od Sephory – šedá jako měkčí varianta černé na léto ( i když se jmenuje flashy black) a broskvová metalíza (neboli červené zlato) flashy pink. K tomu přidávám podobně pojatou voděodolnou tužku od essence v jasně tyrkysové metalíze blue lagoon. A protože tyrkysové na očích nemám v létě pořád dost, na večer nebo nějaké to „drámo“ používám buď jemnější světlou tekutou linku s fixovým aplikátorem Long-lasting eye liner od Sephory v odstínu bleu turquoise, nebo sáhnu po intenzivní tyrkysové lince Turquoise od Oriflame.

Na řasy místo voděodolné řasenky, které nemám ráda, používám svůj nový objev Waterproof mascara top coat z limitky Beach Cruisers od essence. 

Jak jsem poztrácela 20 kilo

Před létem se všude vyrojily články, jak zhubnout do plavek a člověk kolem sebe pořád slyší o nějakých dietách. A tak si říkám, že taky přidám svou trošku do mlýna.

Aneb jak jsem lehce v rytmu trvale zhubla.

Moje výchozí váha byla 73kg. Až tam mě dostaly léta neodhalené potíže se štítnou žlázou. Kdyby na to lékaři přišli, už když se potíže objevily, mohla jsem si ušetřit mnohé trápení během celého dospívání. Bohužel až lékařku, kterou mi doporučila kamarádka, napadlo: a nemáte něco se štítnou žlázou? Vždyť všechny příznaky tomu odpovídají.

A tak jsem se konečně mohla začít léčit a moje tělo prolomilo kletbu, která mu bránila zhubnout.

Jenže hubnutí nešlo samo, o to jsem se musela náležitě přičinit.

Začala jsem tedy zjišťovat, co je mému tělu nepříjemné, po čem se necítím dobře a co mi naopak vyhovuje. Na základě toho jsem si udělala stravovací plán. Pohybový nebyl třeba, protože pravidelné fyzické aktivitě jsem se věnovala od začátku puberty.

Během roku a půl se mi podařilo zhubnout 20 kilo. Stejná pravidla se snažím dodržovat dlouhodobě a tak si už sedm let držím stálou váhu. Stanovila jsem si následující body, které mi vyhovují a které se snažím stále dodržovat:

1, Vystoupila jsem z klubu televizních žroutů.

U nás se stále něco jedlo. Nerozhodoval pocit sytosti, ale chuť na „něco“. A když si člověk nevzal hned, později už nebylo. Začala jsem si jídlo ukládat do krabiček na později a snědla ho tehdy, kdy jsem měla skutečně hlad.

2, Přestala jsem jíst vycpávky.

Sušenky, čipsy, „čokoládové“ tyčinky...Všechno to, co nepovažuju za skutečné jídlo a co způsobuje rychlý vzestup hladiny cukru v těle a následný strmý pád. Následovaný vlčím hladem. Takže už žádné vycpávání těla smetím a žádný „vlčák“.

3, Přestala jsem jíst, když se jíst „mělo“.

Tedy v čase snídaně, oběda a večeře, kdy jedli přece „všichni“. Hlad nehlad. Začla jsem jíst tehdy, kdy jsem Já měla hlad, ne když se řeklo.

4, Poslední jídlo jím nejpozději v šest večer.

Prostě proto, že to mému tělu tak vyhovuje. Jinak mi bylo často zle, budila jsem se v noci s nevolností, nebo jsem „jen“ špatně spala.

5, Přestala jsem jíst věci, které mi nedělají dobře.

Bílá mouka a bílý cukr, po kterých jsem unavená, oteklá a mám akné.

6, Začala jsem víc dbát na množství zeleniny ve stravě.

Zeleninu miluju, jen jsem si dřív tak neprosazovala její přítomnost v lednici. Teď si nakupuji sama, takže mám situaci mnohem snazší. A nemusím vysvětlovat, proč je k večeři „jenom“ salát. Protože já ho miluju! (A není „jenom“, dávám do něj další věci jako sýr, vejce, luštěniny, nebo třeba tofu).

7, Přestala jsem jíst dezerty.

Ne, neděste se, nevzdala jsem se sladkých dobrůtek. Jsem jsem je přestala jíst až po jídle, ale jím je jako jídlo. Dort z kvalitních surovin, veganský špaldový závin nebo domácí zmrzlinu si klidně dám místo oběda. No a co. Každé dítě o tom sní a já si to dopřávám :-)

8, Jím do sytosti.

POUZE do sytosti. Nikoli do přežrání. Přestávám jíst v okamžiku, kdy jsem plná. A nezajímá mě, že na talíři pro Otesánka, který mi přinesli v restauraci, ještě zbylo. To už není pro mě, to je pro toho Otesánka. Buď si to nechám zabalit, anebo to prostě nechám. (To pokud nebylo jídlo nic moc).

9, Přestala jsem ze sebe dělat popelnici.

Odmítám něco jíst pro to „aby se to snědlo“ nebo „aby se to nezkazilo“. Nejsem kontejner na zbytky. A za tu nenáviděnou nadváhu mi to vážně nestojí.

10, Přestala jsem se starat o to, co je pro mě „dobré“.

Už neposlouchám dobře míněné rady, že mám jíst pořádné jídlo (třeba svíčkovou se šesti) a že nejíst večer není zdravé a že zelenina není jídlo a že se má jíst 5x denně a že a že a že....

Každý jsme unikát, každý máme jiné tělo, jiný metabolismus a jiný životní styl. 

A z toho vyplývá i to, že tyto moje tipy nejsou pro každého. Někomu můžou vyhovovat, někdo zjistí, že pro něj prostě nejsou.

Mně ale pomohly dosáhnout štíhlé postavy, ve kterou jsem od nějakých 11 let doufala. Posledních 7 let mám tělo, které opravdu odpovídá tomu, jak se cítím uvnitř. Tohle jsem konečně já.

A cítím se sama se sebou (a v sobě) dobře.

Sladké mámení

Myslím, že už jsem se tu párkrát zmínila, že jsem milovnicí čokolády. A dokonce jsem možná zmínila i to, že mě neuspokojí nějaké sláďo páďo ze samošky, ale že potřebuju opravdickou čokoládu. Ne nějakou čokošku, koko, kokíno, nebo jak se všem těm přeslazeným věcem říká.

Nu a osud zase jednou vyslyšel mou touhu a do cesty mi přihrál degustaci čokolády přímo u zdroje. Tedy ne, že bych se rozjela do Wonkovy továrny na čokoládu, ale navštívila jsem útulný a i tak dost pohádkový obchůdek Choco Loves Coffee v Praze na Jugoslávské ulici.

Když mám cestu kolem, zastavím se na horkou čokoládu nebo si s sebou koupím aspoň malý sáček jejich vlastních pralinek.

No a právě v tomto obchůdku se degustace konala. Jakmile jsem vstoupila, připadala jsem si jako v jednom z kouzelných zákoutí Příčné ulice. Uprostřed obchůdečku starožitné židle a malinké stolečky na jedné nožce a za pultem kouzelná dvojice.

Každý si vybral, co bude ten večer pít a k tomu měl na stolečku karafu s vodou na pročištění chuťových buněk. No prostě zážitek pro profíky :-)

Během večera jsme postupně ochutnávali různé druhy čokolády z nejrůznějších částí světa a odrůd a různé intenzity. Dostalo se i na méně tradiční čokolády typu hořká s levandulí. Ke každému vzorku se nám dostalo informace odkud pochází, jakým způsobem byl vyroben a tak dále. Navíc se promítal doprovodný dokument o pěstování a zpracování kakaových bobů. Prostě nádhera.

Vyměňovali jsme si dojmy, každý z účastníků si mezi čokoládami našel svou favoritku. Například já jsem překvapila sama sebe, protože mi hodně chutnala 100% čokoláda. Asi proto, že byla kvalitně zpracovaná, takže se mi na rozdíl od předchozích zkušeností nestáhla pusa, ale naopak jsem ji měla plnou intenzivní čokoládové chuti.

Nakonec následovala dlouhá a zanícená diskuze, takže jsme celou akci přetáhli do pozdních večerních hodin. Kdyby mi nezacpali pusu několika svými vynikajícími pralinkami, nezavřela bych ji :-)) Před odchodem jsem samozřejmě musela ještě nakoupit, protože odejít s prázdnou prostě nešlo :-)

Musím uznat, že degustace pro mě byla úžasným zážitkem a mít ve svém okolí nějakého podobného čoko nadšence, neváhám mu účast na ní dát jako dárek. Člověk se dozví spoustu nových věcí o své oblíbené pochoutce, ochutná nepražené kakaové boby a nejrůznější netradiční čokolády. Vše ve vysoké kvalitě.

Shrnutí: Vážně jsem si to užila a mám v úmyslu podobný zážitek zase někdy zopakovat. Mňam :-)

Absolutně Slastná Meditativní Relaxace

Kouzelná zkratka ASMR začíná přitahovat čím dál tím víc lidí. Většina na tenhle jev přišla docela náhodou a často dávno před tím, než se začal přetvářet v samostatnou disciplínu.

Správný výklad zkratky ASMR zní Autonomous Sensory Meridian Response = Autonomní Smyslová Meridiánová Odezva. Pro zachování počátečních písmenek se používá název Autonomní senzorická meridiánová reakce.

Tetička Wikipedie nám praví, že se jedná o fenomén charakterizovaný příjemným mravenčením v oblasti hlavy, zátylku a podél páteře, které se dostavuje v reakci na sluchové (a někdy i vizuální) podněty. 

Že to zní moc věděcky a že se to do blogu o kráse a kosmetice příliš nehodí? Právě naopak. 

S rozšiřováním fenoménu videí o kosmetice a líčení, se na YouTube objevil i tento jev, který si postupně začínal žit vlastním životem. Divačky i diváci po celém světě si všimli, že sledování některých těchto videí je pro ně mnohem příjemnější, než čekali. Tenhle typ videí natáčejí většinou dospívající dívky a mladé ženy, které žijí v bytě nebo domě s rodiči a sourozenci a čas na natáčení se jim většinou naskytne teprve pozdě večer nebo v noci, kdy je v domě klid a všichni spí. Jenže z toho důvodu musí při natáčení videa mluvit polohlasem nebo dokonce šeptat. A když sledujeme video, ve kterém dívčí (ale někdy i chlapecký) hlas tiše popisuje vlastnosti nějakého kosmetického produktu, rozbaluje obsah balíčku, šustí hedvábným papírem, cvaká víčkem od rtěnky nebo krému, našemu mozku se to pozoruhodně líbí. Spousta lidí se přihlásila k pravidelnému sledování videí některé dívky nebo slečny spíš díky formě než obsahu. Najednou jim bylo příjemnější sledovat videa právě té slečny, jejíž tichý hlasový projev v nich vyvolával příjemnější pocity, než třeba jasná hlasitá mluva některé profesionální vizážistky.

Bylo jen otázkou času, než si někdo položí otázku, proč. A pak už byl jen krůček k tomu, aby někdo začal natáčet videa právě s cílem vyvolat ve svých divácích a posluchačích tyto příjemné pocity.

Během posledních tří čtyř let se postupně začaly objevovat specializované ASMR kanály. Každý pojímá svá videa jinak. Někdo listuje časopisy nebo knihami a předčítá z nich, někdo popisuje kosmetické produkty a současně je předvádí na kameru. A někdo tvorbě těchto videí věnuje spoustu energie, vymýšlí hotová představení, kde se promění v kosmetičku, kadeřníka, očaře nebo maséra a dopřeje vám na dálku imaginární péči ve svém salonu.

Samozřejmě existují i videa, která už s kosmetikou nemají vůbec nic společného. Na YouTube najdete několik umělkyň (i umělců), kterým nestačí jen pouhé předstírání masáže nebo zaoceánské plavby. Místo toho si vymyslí celý imaginární svět a vtáhnou vás do něj tak, že se nemůžete dočkat další epizody. 

Někdo dělá pouze zvuková videa, kdy se vám na monitoru ukáže jenom sestřih několika obrázků a nejdůležitější je to, co slyšíte. Někdo věnuje přípravě videa spoustu času, sežene si rekvizity, nastaví osvětlení a oblékne si kompletní kostým. Takhle na vás může vykouknout třeba docela věrohodná zdravotní sestřička, která se vám chystá vyčistit mezizubní prostory. (I když zrovna zubařské téma bude spíš pro masochisty).

Obsah je ale často až na druhém místě, v první řadě jde o formu. Je důležité, aby hlas byl dostatečně příjemný a tichý, aby video obsahovalo dost příjemných zvuků typu švitoření ptactva, zurčení potůčku, šelestění listů, šustění papírů, poklepávání na krabičky, cvakání tužkami.....stačí si vybrat, každý je úchyl na něco jiného ;-D Takhle si můžeme užít nádhernou relaxační seanci u videa islandsky hovořící dámy v letech, která listuje ornitologickou příručkou, i když nerozeznáme vránu od kosa a islandsky umíme říct akorát tak Björk.

Když se to povede, člověk sedí s tupým výrazem před obrazovkou, zírá před sebe a je totálně mimo. A nebo už nezírá, protože zívá, usíná a pak se probouzí s klávesnicí na obličeji. Z toho důvodu doporučuji hypnotizovatelnějším osobám sledovat ASMR videa z bezpečí vlastní postele na tabletu nebo telefonu chytrákovi, který nám může maximálně vyklouznout na polštář a nehrozí zranění ani nám ani jemu ;-)

A k čemu je to vlastně dobré? Pokud se vám jako dostatečný důvod nezdá, že je to zatraceně příjemné, spoustě lidí to pomáhá i jinak. Tahle videa můžou člověku pomoct proti nespavosti, různým nervózám a neurózám, proti OCD (obsedantně kompulzivní porucha, aneb musím si vyčistit zuby přesně padesátkrát a stát při tom na jedné noze), a taky proti každodennímu stresu. Prostě se pěkně uvelebíte, někdo na vás mile špitká, necháte se unést příběhem nebo jemně zhypnotizovat příjemnými zvuky, na nic nemyslíte, v hlavě máte vykouřeno a je vám blaze. Levnější než tráva a ještě si nezasmrdíte byt :-))

Já osobně jsem si oblíbila Ilse, Holanďanku žijící v Kanadě, která se na svém kanále TheWaterwhispers věnuje hlavně šeptaným videím na různá nahodilá témata typu popisování sbírky starožitných suvenýrů po babičce. Ráda poslouchám Dánku, která vystupuje pod jménem Lilium a na svém kanále TheOneLilium nabízí šeptaná videa na nejrůznější témata včetně tzv. role play tedy předstírání různých rolí. Další kanál, který mě baví, patří Filipínce Charlotte na Fairy Char ASMR, která nabízí jak šeptané video blogy, tak role play videa na různá téma (jako zubní laborantka se dost věnuje i lékařským role plays). Moc příjemná a dlouhá videa dělá Violet na VeniVidiVulpes, která sice natočí novinku jednou za uherák, ale většinou to je pečlivě připravené a propracované video s různými příjemnými ruchy.

Ale ze všeho nejvíc mě uchvátila videa Liz, Američanky žijící ve Španělsku. Liz je ve skutečném životě velmi talentovaná spisovatelka a pro svůj ASMR kanál WhispersInBloom vymýšlí originální příběhy, kde vystupují tradiční postavy z pohádek anglosaského světa v netradičním pojetí. Všechny příběhy jsou velmi nápadité plné důvtipných detailů a narážek a Liz je vypráví tichým hypnotickým hlasem, nebo vystupuje přímo jako daná pohádková postava.

Samozřejmě, že na YouTube existuje mnoho dalších autorek i autorů ASMR videí, kteří si získali uznání a spousty věrných diváků. Stačí se jen podívat, co zaujme zrovna vás a z čeho budou právě vám „stát vlasy na hlavě“.

Mimochodem, vlasy, vedlejším účinkem poslouchání těchto videí je prokrvení vlasové pokožky a to by se mohlo vlasům náramně líbit ;-)

A teď mě omluvte, právě mi přišla obálka od nějaké Alenky, píše, že mě zve do říše divů.....

Jak uvnitř, tak vně

V tomto článku bych se chtěla zamyslet nad něčím, co mě nepřestává překvapovat. Kolik lidí si vůbec neuvědomuje spojitost mezi tím, co do svého těla dáváme a tím, jak naše tělo (a pleť) vypadá.

Pokaždé mě udivuje, když si nějaká dívka, slečna nebo dáma stěžuje na svou pleť (na vrásky, ucpané póry, suchou nebo mastnou pleť či akné) a přitom si to nedá do souvislosti s tím, jak se stravuje.

Příkladem pro mě jsou třeba mladé Asiatky, které trpí těžkými formami akné. Často to není žádná legrace a ony opravdu trpí. Jejich pleť vypadá, jakoby se zevnitř vařila, tvář mají plnou zarudlých boulí, které jim deformují obličej a při sebemenším pohybu mimických svalů bolí. I po vyléčení jim na pleti zůstávají mapy zarudlých jizev. Tyhle dívky jsou z toho skutečně nešťastné, ničí jim to nejen pleť, ale i sebevědomí. Bohužel málokterou napadne, že to může mít souvislost s jejich touhou přiblížit se obdivovanému západnímu životnímu stylu, což jde ruku v ruce s pravidelným stravováním v západních fast foodech. Asijské tělo je v šoku, protože je po předcích zvyklé na úplně jinou stravu a neštěstí je hotovo. 

Pro další příklad nemusím chodit až do Asie. Spousta mladých dívek si tady u nás stěžuje na potíže s akné, na hrubou a mastnou pleť a přitom v jedné ruce drží cigaretu a ve druhé panáka nebo módní koktejl. Jakoby jim vůbec nedocházelo, jaký jedovatý koktejl do svého těla vpravují jak z cigaret, tak z alkoholických nápojů, energetických drinků a prefabrikovaného jídla.

Každý přece ví, že kouření nezpůsobuje jen zažloutlé nehty, ale i hrubou nečistou pleť a později i vrásky. Stejně tak je obecně známo, že alkohol oslabuje cévní stěny a výsledkem jsou popraskané červené žilky v obličeji, že vysušuje celé tělo a tudíž i pleť.

Podobné je to se stravováním. Spousta mladých dívek se krmí polotovary, sladkostmi nevalné kvality, které západní koncerny vyrábí speciálně pro „sociální východní blok“ (tedy ošizené a plné bílého cukru, margarínů a různých umělých náhražek). Prokládají to návštěvami u „U meka“ , vekami v igelitu a zapíjí barevnými limonádami. Může se pak člověk divit, že nemá krásnou čistou pleť? 

Poznala jsem to na vlastní kůži. Každý máme jiný organismus a tak neříkám, že se níže popsané musí projevovat stejně i u vás, ale berte to jako jeden z příkladů.

Velmi dlouho mi trvalo, než jsem zjistila, proč i v dospělosti stále trpím akné, a to i přes léčbu hormonálními přípravky. Až mě kamarádka, která trpí přecitlivělostí na bílou mouku a cukr, přivedla na myšlenku, zda náhodou nemám stejné potíže. Pokusně jsem tedy vyřadila z jídelníčku všechno pečivo s bílou moukou a pšenicí. Najednou jsem přestala být po jídle unavená a malátná a druhý den oteklá tak, že mě škrtil pásek u kalhot. Přestala jsem mít ráno opuchlé oči a pleť přestala mít nehezkou těstovitou strukturu s rozšířenými póry. Když jsem vyřadila i bílý cukr, akné během krátké doby vymizelo.

To bylo před několika lety. Teď to mám tak, že když dodržuji stravu bez bílé mouky a bílého cukru, mám pleť jako dospělá ženská. Když si někde dám bagetku, čokoládu ze supermarketu nebo nějaké sladké pečivo z dopékárny v samošce, druhý nebo třetí den mám obličej jako ve čtrnácti. Vlastně horší, protože se objeví i podkožní záněty jako cystické akné. Takový zánět se hojí dost dlouho na to, abych té bagetky pořádně litovala.

Nicméně jsem zjistila, jak takovýto stravovací přestupek zmírnit. Když si ještě ten den večer uvařím bylinkový jaterní čaj, následky nejsou tak hrozné.

Dalším příkladem je smažené jídlo. Naštěstí mi nikdy moc nechutnalo a pohled na něco mastného ve mně vyvolává nevolnost. Když si ovšem jednou za čas něco takového pustím do jídelníčku, okamžitě jsem odměněna mastnou pletí a mastícími se vlasy. Lesknu se jako „paní prasátková“. Vlastně to odpovídá poučce mého kamaráda: jíš (on použil jiné slovo) jako prase, vypadáš jako prase. Tedy poněkud vzletněji řečeno: jsi tím, co jíš.

Jistě, existují výjimky, které za svou pěknou pleť vděčí pouze genům a nerozhází je ani denně vepřo-knedlo-zelo a obden kachna se špekovými knedlíky nebo smažák a na to tři panáky a cígo. Jenže ne všechno je vidět a ani dotyčná nemůže tušit, zda se taková životospráva nakonec neprojeví někde uvnitř těla a zda neskončí s něčím mnohem horším než je „pouhé“ akné a černé póry.

Proč tohle všechno píšu? Než člověk vrazí do lékárny nebo drogerie, aby skoupil všechny drahé lahvičky proti akné, než se objedná k doktorovi, aby si nechal předepsat léky nebo hormony, měl by se zamyslet na tím, co do svého těla dává. A třeba nakonec nebude potřebovat ani lahvičky, ani léky. A to je podle mě jedině dobře :-)

Detoxové (p)ochutnání

Protože minulá ukázka mých jídel, která si připravuji během pročišťovacího období, měla úspěch, přidávám další. Detox jsem ukončila v neděli. Opět se cítím mnohem lépe než před ním. 1,5kg je pryč, jsem mnohem pružnější (což jsem zjistila při první yogové sestavě) a mám čistší pleť.

Jídla, která jsou vhodná pro mé detoxikační období, jsou veganská, ale při jejich přípravě musím dbát ještě na další aspekty. Nemůžu si tedy například v běžné veganské restauraci dát cokoli, protože se tam používá bílá pšeničná mouka, bílý cukr a jídla se mimo jiné smaží. Takže i tam si musím dávat pozor.

Během detoxu jím ráda jednoduchá nepřekombinovaná jídla, kdy si vychutnávám jednotlivé složky a nesnažím se je přebít spoustou různých dochucovadel. Proto mě baví prosté kombinace jako třeba tyhle šťouchané brambory s celerem ozdobené křupavou šalvějí opečenou na olivovém oleji...

...nebo dýňové curry z máslové dýně, cibule a kokosového mléka. Zda podávané trochu netradičně s bramborami.

Další, co mi chutná, jsou různé směsi na pánev wok nebo v mexickém stylu:

Rýže basmati, mražená směs mexické zeleniny a červené fazole. 

Vlasové rýžové nudle s asijskou zeleninou, černými houbami a uzeným tofu na woku. 

Čas od času si dám i nějaké sójové „maso“, ale ne každé na trhu mi chutná. Tady jsou nudličky z tmavého Goody Foody připraveného na woku jako čína se zeleninou a k tomu brambory. 

Když se mi nechce vařit, udělám si pomazánku nebo hummus na žitný šrotový chleba (doporučuju ho jemně opéct v troubě, není pak tam vlhký a nakyslý).

Tady je celerovo-mrkvová pomazánka s uzeným tofu. Velmi snadné: nastrouhám čerstvý celer a mrkev a smíchám s rozmixovaným uzeným tofu, trochou margarínu Provamel a dochutím solí, pepřem a pár kapkami citronové šťávy. Je to velice chutné a mělo to úspěch i ve formě jednohubek pro návštěvu. 

Po skončení detoxu jsem upekla veganské koláče s bílým mákem, abychom se hned neládovali klasickým pečivem. Těsto je kynuté z žitné chlebové mouky, vody, sušeného droždí, trochy cukru a sušeného sojového mléka. Náplň je mletý bílý mák povařený s vodou a sušeným sojovým mlékem, hnědým cukrem, skořicí, pomerančovou kůrou a kardamomem.

Dělala jsem je jen pro rodinu, takže jsem jejich vizuální podobu trochu odflákla. Až pak mě napadlo, že je asi budu fotit :-))

 

Koláče vydržely vláčné i třetí den. Dál už nevydržely, protože byly sežrány ;-p

Každého půl roku se dostanu do situace, kdy mě někdo staví do konfrontace a požaduje, abych tuhle svou praxi obhajovala, vysvětlovala a bránila se jeho předsudkům. Musím říct, že je mi to už velmi nepříjemné. To samé zažívá celá má rodina. Každý jsme dospělí, žijeme si vlastním životem, ale detox praktikujeme jako jedna parta. Často něco uvařím a dovezu to třeba bratrovi do práce, nebo on přiveze zase něco mně atd. Všichni to děláme proto, že nám to viditelně prospívá. Všichni do jednoho vidíme po skončení výsledky – úbytek kil, lepší pleť, zlepšení nebo vymizení akné, pružnější tělo, víc energie, méně se mastící vlasy, na jaře slabší průběh tzv. jarní únavy atd. Přesto do nás věčně někdo „šije“, ať už v soukromí nebo v práci.

Teď tomu nasadila korunu kamarádka mojí maminy. Znají se velmi dlouho, ona ví, že toto praktikujeme už dvacet let. A přesto má neustále pocit, že z pozice zdravotní sestry bude mamince kázat, jak si poškozuje zdraví a jak to není vhodné. A s těmito slovy před ní položí například taštičky z koupeného listového těsta s tou nejlevnější nutelou. Tato dáma sama je zářným příkladem, jak si dobrovolně huntovat tělo. Kouří jako fabrika, její strava se skládá z velké části z masa, vnitřností, bílého pečiva, knedlíků a podobných věcí. Zatímco naše mamina vypadá o 10-15 let mladší, než je, cholesterol, krevní tlak a všechny hodnoty má na jedničku, je štíhlá a z fleku by mohla předvádět módu pro zralé dámy.

Takže tak:-D

Velké vlasové tajemství

Spousta lidí se mě v reálném životě i ve virtuálním světě internetu ptá na moje vlasy. Jak se takové vlasy myjí, jak se upravují a hlavně, co dělám, že mi narostly tak dlouhé. Proto jsem se rozhodla věnovat tomuto tématu samostatný článek.

Tak tedy, moje vlasy jsou komplet přírodní a naprosto normální. Barva i textura jsou mým vlasům naprosto vlastní. A jinak jsou moje vlasy nudně normální – rovné, normálně husté, normálně nemastné/nesuché... Je to asi jedna z mála věcí, co je na mně normální :-))

No dobře, tak ta délka ne. Ale před nějakými 100-150 lety by i ta délka byla mnohem běžnější než v současnosti, kdy vládnou ohryzané a protenčené pestrobarevné vlasy vytužené do různých kokrhelů :-p

Vlasy nechávám růst asi od 12-13 let. Až do začátku dospělosti jsem sem tam zašla ke kadeřnici, ale teď už se léta o své vlasy starám sama. 

Jak jsem tedy dosáhla tak dlouhých vlasů? Jednoduše, prostě je nestříhám. Ano, je to tak jednoduché. Když vezmeme v úvahu, že lidský vlas roste v průměru 1-1,5cm za měsíc, nedává smysl chodit co 6 týdnů do kadeřnictví a nechávat si ostříhat veškerý vlasový přírůstek. A mnohdy i o kus víc, však víme, jak kadeřníci a kadeřnice rádi stříhají ;-)

Já tedy nestříhám, ale „zarovnávám“. Aby vlasy nebyly každý vlas jiná ves a abych odstranila namáhané konce. Vlasy toho totiž zakusí hodně. Dennodenní otírání o oblečení, přiskřípávání pod popruhy tašek a batohů, mytí a sušení, česání a motání účesů, škrcení gumičkami a skřípání sponkami, válení v posteli (pokud nejste princezna na hrášku a nemáte hedvábný polštář).

Jednou za pár měsíců si vlasy prohlédnu v zrcadle a zarovnám o nějaké 2 cm. To je vše, veškeré kadeřnické umění, které moje vlasy potřebují. A zvládne to klidně pověřená osoba z mé domácnosti :-)

Druhá věc, která je důležitá, je šetrné zacházení. Kdysi někdo řekl, že k vlasům je třeba se chovat jako ke vzácné květině. A je to tak. Žádné žehlení, fénování horkým vzduchem, tupírování, tužení, natáčení, barvení a odbarvování...Vždycky mi to připadalo, jako když zahradník záměrně dupe po vlastním záhonu a myslí si, jak mu to krásně pokvete. Nepokvete, pochcípá.

Třetí věcí, ke které jsem dospěla, je používání šetrných produktů. Když jsem ještě chodila ke kadeřnici, používala jsem různé šampony a kondicionéry od velkých věhlasných značek. Za ty chemické koktejly plné silikonů jsem vyházela dost peněz. A vlasy se dvojily a trojily a lámaly a já je obviňovala, že nerostou. Ale rostly. Jenže silikony je postupně obalovaly dalšími vrstvami plastového kabátku, až se na povrchu vytvořilo jakési brčko, které vlas totálně udusilo. Jen si zkuste dát na hlavu igeliťák, jak se vám bude pěkně dýchat :-)) Tohle brčko bylo tuhé a zdaleka ne tak pružné jako samotný vlas, takže ten se nakonec zlomil.

Když jsem se na věhlasné chemické koktejly vykašlala a začala používat naprosto neznámé popelky krčící se v drogerii někde v rohu, najednou vlasy „rostly“. Teď už léta používám produkty Balea z drogerií DM. Vybírám si pouze ty bez obsahu silikonů, moje mantra je Óne silikóne. Střídám od téhle značky různé šampony a kondicionéry, ale většinou jsou to produkty na normální vlasy, případně na časté použití. K tomu sem tam prostřídám výživnější kondicionér. Na konečky po každém mytí nanesu stopové prvky olejíku a je hotovo. Vlasy myju jednou za 4-5 dní, protože nechodím ani boxovat, ani se neválím někde na pískovišti a mám štěstí, že se mi vlasy příliš nemastí. Není třeba mýt, co není špinavé :-)

Čtvrtá, a poslední, věc, která je pro mé vlasy přínosná, jsou domácí zábaly. Míchám je podle nálady, někdy častěji, někdy méně, jak se mně a mým vlasům zachce. Přidávám do nich med, jogurt, žloutek, olivový nebo kokosový olej, sem tam se přinutím věnovat celé odpoledne zábalu z kouzelné indické bylinky cassia (ano, tzv. nepravá nebo bezbarvá henna). Nemůžu ale říct, že bych se péči o vlasy věnovala nějak vášnivě nebo systematicky. Většinou je prostě jen nechávám žít :-) A podle všeho to vypadá, že se jim to líbí. A ony se pak líbí mému okolí.

Takže jak to dělám, že mám tak dlouhé vlasy? Nechávám je žít :-) To je celé kouzlo.

Lednové mlsání

V lednu mívám povánoční kocovinu ze všeho svátečního mlsání a jen horko těžko najíždím na zdravější režim všedních dní. Sladké pečivo a různé prefabrikované sladkosti, které moje tělo vyloženě nesnáší, se tedy snažím vyměnit za méně škodlivé mlsání.

Jak mi to jde či nejde, posuďte sami ;-)

 

První, a největší, položka jasně naznačuje, že nejsem žádný svatoušek. Ale copak můžu za to, že jsem k vánocům dostala největší balení mých milovaných Maltesers, jaké je v ČR k sehnání? Maltesers patří k mým londýnským výletům a pravidelně se jimi doslova přejím v letadle cestou zpět. Jenže teď je tady prodává síť prodejen Candy Store a to znamená jasné ohrožení mého novoročního předsevzetí :-))

Druhý pokus o zdravější mlsání je už trošku lepší, vysokoprocentní čokoláda Lindt s mým milovaným chilli, které jsem schopná nasypat i na zmrzlinu, a taky s mořskou solí.

Když mě honí mlsná a já se nechci nechat chytit, často mě zachrání ninžové v podobě japonských černých žvýkaček. Ty miluju a považuju za jedny z nejlepších žvýkaček obecně. Jsou větrové, dlouho vydrží, nedrolí se a nejsou tvrdé. Jen škoda, že se tak špatně shánějí :-(

A protože moje pleť nemá všechno to mlsání ráda, snažím se ji uchlácholit cucavými vitamíny. Zinek s vitamínem C od značky Maxi Vita na to funguje perfektně. Díky tomu, že se vstřebává přímo v ústech, má na mě lepší účinek. Aknózní projevy, kterými za mlsání prefabrikovaných sladkostí často platím, se drží zpátky. Když si stravu hlídám víc, daří se mi s pomocí těchto vitamínů dosáhnout téměř čisté pleti bez různých pupenců a velkých pórů. U žádného jiného doplňku stravy se zinkem jsem zatím tak výrazný účinek nezaznamenala.

A nakonec si musí pochutnat i můj nos. A proto teď v zimě pálím Yankee vosky s vůní koření a červeného ovoce. K vánocům jsem dostala zásobu vosků s vůní Vanilla Chai, které voní úplně jako indický čaj masala (masala tea/chai). A ten si ráda vařím sama a často si ho dám i v indické restauraci.

Tak a teď si jdu pěkně vzorně uvařit ovesnou kaši a slibuju, že dneska se na ty Maltesers ani nepodívám.

Vánoční pokusování

Dnešní bloček nebude tak úplně o kráse, i když...
Několik let mi trvalo, než jsem odhalila příčinu šíleného stavu pleti, který se dostavuje vždy v době povánoční a přetrvává až někdy do začátku února. Pleť se loupala a pálila a současně útočilo silné akné. Podkožní záněty nebyly výjimkou, takže jsem často vypadala jako parožec rohatý :-/
Nakonec byl pachatel odhalen - tuny bílé mouky a bílého cukru, ze kterých jsou vyrobeny veškeré vánoční dobroty od cukroví po vánočku Můj organismus má během roku potíže s bílou moukou, ze které otékám, jsem ospalá a malátná a loupe se mi pleť. Na běžný bílý cukr zase moje tělo reaguje téměř okamžitým výsevem aknózních projevů a podkožních zánětů.
Proto jsem si letos řekla, že se pokusím vánoční období ulehčit nejen svému tělu ale i pleti. Nakoupila jsem hladkou mouku celozrnnou, špaldovou a polohrubou žitnou, hnědý třtinový cukr, moučkový hroznový (bez fruktózy) a jiné zdravé a pro mě nezávadné ingredience. A pustila jsem se do pečení. Protože nejsem v kuchyni žádný nováček, přeskočila jsem opatrné zkoušení zdravé mouky v receptech systémem půl na půl s bílou a vrazila to tam všechno. Prozatím tedy hlásím, že jediný maličký zádrhel může nastat při zadělávání těsta. Celozrnné a nepšeničné mouky mívají větší savost a tak bude třeba víc tekutiny nebo tuku, než je uvedeno v receptu. Jinak se mi se všemi těsty pracovalo dobře. Co se týče cukru, doporučuji hnědý třtinový trošku pomlít, protože jeho krystalky se v těstě hůř rozpouštějí.
Prozatím jsem dělala klasické linecké cukroví slepované rybízovou marmeládou, Išlské dortíčky, citronové cukroví slepované citronovým krémem, Novozélandské vykrajované sušenky obalované v kořeněném cukru a Masarykovou cukroví, a k tomu žitný perník. Všechny recepty jsem nechala tak, jak jsem je dělala vždycky. Jen jsem u světlých druhů použila celozrnnou pšeničnou mouku a u tmavých špaldovou. Všechno, co se běžně obaluje v moučkovém cukru, jsem obalila v hroznovém. Jediným ústupkem byla ledová citronová poleva, do které jsem raději dala obyčejný moučkový cukr. Nejsem si totiž jista, jak se v tomto případě chová hroznový cukr (obávala jsem se, že se může zachovat hrozně).
Cukroví je chuťově výraznější, většinou má lehce oříškovou chuť. Všechno bylo zkompletováno a uloženo do spíže k uležení Takže konečné hlášení bude až na vánoce.

Ještě se chystám na vanilkové rohlíčky, Schwarzwaldské dortíčky a nepečené Zbytečné koule (kde se místo drcených piškotů použijí upečené zbytky všech předchozích těst).
Těším se, až cukroví ochutnám a doufám, že pro mě letošní vánoce budou mít příjemnější následky než obvykle

P.S. Předem hlásím, že recepty neposkytuji, neboť vařím a peču jako moje babička - z hlavy, po paměti a často bez přesného měření a vážení

Po detoxu

Tak minulý týden jsem úspěšně dokončila pravidelnou detoxikační kúru. Průběh byl tentokrát mírnější, ale bude to zřejmě zvoleným čajem. Při užívání Váňova detoxikačního čaje se nedostavily téměř žádné typické příznaky pročišťováni organismu. Jakmile jsem ale místo něj nasadila Grešíkův detoxikační s řepou, proces se náležitě rozjel. Objevil se zapáchající pot, rozjelo se akné, na jazyku se objevil povlak atd. Po skončení kúry tyto projevy samozřejmě odezněly, jako pokaždé. Teď jsem ve stavu, kdy je vše opět v normálu, jen po akné se ještě hojí růžové flíčky. Ale z mnohaleté zkušenosti vím, že i ty se zahojí a pleť bude mnohem hezčí než před kúrou. 

Během celé kúry jsem pociťovala typické průvodní záležitosti: měla jsem mnohem menší hlad, než běžně během roku, kdy konzumuji živočišné bílkoviny typu mléko a vejce. Nestalo se, že by na mě přišel „vlčák“, kdy bych musela okamžitě něco „sežrat“. Prvních několik dní se vyskytla odpoledne únava, kdy bych byla schopna okamžitě usnout. Ale po zbytek kúry jsem naopak byla plná energie a nepotřebovala jsem tolik spát. Za celou dobu jsem si ani nevzpomněla na kávu, kterou za normálních okolností piju denně, protože ji mám ráda. Jinými slovy, nepotřebovala jsem ji ani chuťově ani fyzicky. To samé se sladkým. Téměř jsem si nevzpomněla na nějakou sladkost.

Po kúře jsem pocitově i fyzicky lehčí (asi o 1,8 kg), mám pružnější tělo a celkově jsem mnohem čilejší a i mozek začal pracovat lépe. Člověku se taky trochu zostří smysly.

Celkově bych tedy tuto letošní kúru hodnotila pozitivně. Opět jsem přišla na několik novinek, které celý proces z mého pohledu ještě vylepšily. Zjistila jsem, že mi vyhovuje nejíst tolik pečiva a různých obilných karbanátků, které jsem při dřívějších kúrách servírovala běžně. Naopak se mi osvědčilo co nejhojnější používání zeleniny při vaření. Vařená působí lépe, než syrová. Takže jsem dělala pečené zeleninové pokrmy, bramborové kaše s přídavkem jiné zeleniny, různé woky a asijské stir fry. Jako přílohu jsem používala rýži basmati, celozrnné nebo špaldové těstoviny, párkrát taky bezlepkové těstoviny nebo celozrnný kuskus. Ale celkově nejsem moc na přílohy, takže na talíři bylo vždycky asi 70% zeleninového jídla a trošku přílohy.

Teď se pomalu vracím do normálu podle osvědčeného systému. Nejprve zařadím kozí syrovátku, pak kozí a ovčí jogurty a sýry, úplně nejpozději pak kravské. Potom pomaličku vejce (třeba jedno do asijské smažené rýže). Z živočichů pomaličku bělomasé ryby, naložené ryby v octě a nakonec tučné ryby typu makrela nebo losos. Někteří členové rodiny jedí běžně drůbež. Ti zařazují drůbeží maso až úplně nakonec, třeba až dva tři týdny po skončení detoxu. A vždycky lehce v rytmu, takže ne pečené kuře, ale třeba nějaké asijské jídlo s kousky kuřecích prsíček.

Nejpozději zařazujeme smažená jídla. Která já osobně nejím vlastně skoro vůbec.

Takhle nám to po mnoho let vyhovuje a proto se do detoxikační kúry pouštíme každé jaro a podzim. Musím s politováním konstatovat, že život je nespravedlivý a nejlepší výsledky mají chlapi :-( Shodí víc, mají hezčí pleť i vlasy a celkově je to na nich víc vidět. Ach jo.

Ale co, oni taky mají sklon si do těla během roku cpát různé hnusy a humusy, tak se utěšuju, že je to třeba i tím :-p

Shrnutí: Mise skončena a za půl roku zopakujeme.

10 000 !!

Děkuji všem čtenářkám i čtenářům za přízeň, ohlasy a zájem. K dnešnímu dni jsem tady, na svém novém působišti, dosáhla 10 000 přečtení. Dělá mi radost každá vaše pochvala, komentář i podnět. Asi nikdy nebudu trhat rekordy ve čtenosti, protože se neorientuji na teenage svět nebo na věhlasné a drahé značky, ale o to víc si vážím každé čtenářky či čtenáře. Díky vám všem!