Jak uvnitř, tak vně

V tomto článku bych se chtěla zamyslet nad něčím, co mě nepřestává překvapovat. Kolik lidí si vůbec neuvědomuje spojitost mezi tím, co do svého těla dáváme a tím, jak naše tělo (a pleť) vypadá.

Pokaždé mě udivuje, když si nějaká dívka, slečna nebo dáma stěžuje na svou pleť (na vrásky, ucpané póry, suchou nebo mastnou pleť či akné) a přitom si to nedá do souvislosti s tím, jak se stravuje.

Příkladem pro mě jsou třeba mladé Asiatky, které trpí těžkými formami akné. Často to není žádná legrace a ony opravdu trpí. Jejich pleť vypadá, jakoby se zevnitř vařila, tvář mají plnou zarudlých boulí, které jim deformují obličej a při sebemenším pohybu mimických svalů bolí. I po vyléčení jim na pleti zůstávají mapy zarudlých jizev. Tyhle dívky jsou z toho skutečně nešťastné, ničí jim to nejen pleť, ale i sebevědomí. Bohužel málokterou napadne, že to může mít souvislost s jejich touhou přiblížit se obdivovanému západnímu životnímu stylu, což jde ruku v ruce s pravidelným stravováním v západních fast foodech. Asijské tělo je v šoku, protože je po předcích zvyklé na úplně jinou stravu a neštěstí je hotovo. 

Pro další příklad nemusím chodit až do Asie. Spousta mladých dívek si tady u nás stěžuje na potíže s akné, na hrubou a mastnou pleť a přitom v jedné ruce drží cigaretu a ve druhé panáka nebo módní koktejl. Jakoby jim vůbec nedocházelo, jaký jedovatý koktejl do svého těla vpravují jak z cigaret, tak z alkoholických nápojů, energetických drinků a prefabrikovaného jídla.

Každý přece ví, že kouření nezpůsobuje jen zažloutlé nehty, ale i hrubou nečistou pleť a později i vrásky. Stejně tak je obecně známo, že alkohol oslabuje cévní stěny a výsledkem jsou popraskané červené žilky v obličeji, že vysušuje celé tělo a tudíž i pleť.

Podobné je to se stravováním. Spousta mladých dívek se krmí polotovary, sladkostmi nevalné kvality, které západní koncerny vyrábí speciálně pro „sociální východní blok“ (tedy ošizené a plné bílého cukru, margarínů a různých umělých náhražek). Prokládají to návštěvami u „U meka“ , vekami v igelitu a zapíjí barevnými limonádami. Může se pak člověk divit, že nemá krásnou čistou pleť? 

Poznala jsem to na vlastní kůži. Každý máme jiný organismus a tak neříkám, že se níže popsané musí projevovat stejně i u vás, ale berte to jako jeden z příkladů.

Velmi dlouho mi trvalo, než jsem zjistila, proč i v dospělosti stále trpím akné, a to i přes léčbu hormonálními přípravky. Až mě kamarádka, která trpí přecitlivělostí na bílou mouku a cukr, přivedla na myšlenku, zda náhodou nemám stejné potíže. Pokusně jsem tedy vyřadila z jídelníčku všechno pečivo s bílou moukou a pšenicí. Najednou jsem přestala být po jídle unavená a malátná a druhý den oteklá tak, že mě škrtil pásek u kalhot. Přestala jsem mít ráno opuchlé oči a pleť přestala mít nehezkou těstovitou strukturu s rozšířenými póry. Když jsem vyřadila i bílý cukr, akné během krátké doby vymizelo.

To bylo před několika lety. Teď to mám tak, že když dodržuji stravu bez bílé mouky a bílého cukru, mám pleť jako dospělá ženská. Když si někde dám bagetku, čokoládu ze supermarketu nebo nějaké sladké pečivo z dopékárny v samošce, druhý nebo třetí den mám obličej jako ve čtrnácti. Vlastně horší, protože se objeví i podkožní záněty jako cystické akné. Takový zánět se hojí dost dlouho na to, abych té bagetky pořádně litovala.

Nicméně jsem zjistila, jak takovýto stravovací přestupek zmírnit. Když si ještě ten den večer uvařím bylinkový jaterní čaj, následky nejsou tak hrozné.

Dalším příkladem je smažené jídlo. Naštěstí mi nikdy moc nechutnalo a pohled na něco mastného ve mně vyvolává nevolnost. Když si ovšem jednou za čas něco takového pustím do jídelníčku, okamžitě jsem odměněna mastnou pletí a mastícími se vlasy. Lesknu se jako „paní prasátková“. Vlastně to odpovídá poučce mého kamaráda: jíš (on použil jiné slovo) jako prase, vypadáš jako prase. Tedy poněkud vzletněji řečeno: jsi tím, co jíš.

Jistě, existují výjimky, které za svou pěknou pleť vděčí pouze genům a nerozhází je ani denně vepřo-knedlo-zelo a obden kachna se špekovými knedlíky nebo smažák a na to tři panáky a cígo. Jenže ne všechno je vidět a ani dotyčná nemůže tušit, zda se taková životospráva nakonec neprojeví někde uvnitř těla a zda neskončí s něčím mnohem horším než je „pouhé“ akné a černé póry.

Proč tohle všechno píšu? Než člověk vrazí do lékárny nebo drogerie, aby skoupil všechny drahé lahvičky proti akné, než se objedná k doktorovi, aby si nechal předepsat léky nebo hormony, měl by se zamyslet na tím, co do svého těla dává. A třeba nakonec nebude potřebovat ani lahvičky, ani léky. A to je podle mě jedině dobře :-)