Poslední dobou se stále častěji
setkávám s půvabnými bledulkami a jejich dilematem ohledně
tvářenek. Proto jsem se rozhodla vrátit k bledému tématu a
pokusím se odpovědět na otázku: Tvářenku ano, či ne? A když
ano, tak tedy jakou?
Nejdřív je třeba říct, že není
bledá jako bledá. Lépe řečeno, všechny bledé květiny nejsou
bledé stejně. I u velmi světlé pleti stále platí rozdělení na
chladný a teplý podtón.
Je-li pleť do růžova, nesluší jí
nažloutlé makeupy, zlatavé oční stíny, ani oranžová rtěnka.
Je-li pleť do žluta, nesedne jí
narůžovělý tón makeupu, modré oční stíny, ani fuchsiová
rtěnka.
V opačných barevných tónech, než
je naše pleť, vypadáme nemocně, strhaně, staře a vůbec tak
nějak „použitě“. Už jsem tu zmiňovala, že já osobně
vypadám v teplých tónech, které mi tolik „odbornic“ přisuzuje
kvůli zrzavým vlasům, jako pouliční pracovnice ve výslužbě.
Když už víme, jaký nádech má naše
pleť, musíme se rozhodnout, jestli tvářenku vůbec chceme.
Existují bledulky, jejichž pleť je
bílá jako stěna, ale tvářičky mají jako růžová poupátka. A
k tomu sklon k červenání. Taková slečna si asi řekne: k čemu
tvářenku, když už mám tváře růžové až dost? A má pravdu.
Tvářenka není povinnost.
Stejně tak by si ji měly dvakrát
rozmyslet dívky a dámy s obličejem posetým pihami. Čím
výraznější pihy, tím větší nebezpečí, že tvářenka už
bude na obličeji jaksi navíc. A pokud si taková slečna (jako
třeba já) dá narůžovělou tvářenku, bude vypadat, že usnula
na sluníčku. Tam už jsem byla a tuhle chybu opakovat nemíním.
Růžové fleky na mých pihovatých tvářích budou prostě vždycky
vypadat jako spáleniny nebo alergická reakce.
Proto klasické tvářenky nepoužívám.
Díky pihám nikomu nepřipadám jako průhledný věchýtek na
omdlení. Na tvářích mám prostě vlastní vrozenou, i když
trochu tečkovanou, tvářenku :-p
Pokud tvářenku nepotřebujete, stačí
se zaměřit na jemné konturování obličeje. K tomu stačí
kompaktní pudr, který je o dva odstíny tmavší než vaše pleť.
Konturování zvýrazní tvar obličeje a naruší jednolitou
bledost, která má tendenci vypadat poněkud ploše. Hlavně na
fotografiích.
Jen pozor na příliš tmavý odstín
pudru.
A ještě poznámka, jen ne bronzer. Velká většina bronzerů je prostě pro bleduli příliš tmavá a bude s nimi vypadat jako šmudla. Hnědých pruhů na obličeji se asi
dočkala každá z nás, která se někdy nechala více či méně
profesionálně nalíčit. Formulka: “Tak a teď vám dodáme trochu
barvičku“, je heslo pro okamžitý úprk. Být přirozeně bledá
není nic špatného. Jen to teď zrovna není moderní. No a? ;-)
Tak a teď k těm tvářenkám.
Jednoduchá pomůcka je asi jasná,
vybírat tvářenku podle podtónu pleti. Na chladný chladnou, na
teplý teplou. (Ale ne na zelený zelenou, prosím).
Teplému tónu pleti bude slušet
tvářenka jemně meruňková až broskvová (ale ta by někdy mohla
být až příliš výrazně do oranžova).
Chladnému bude slušet barva šípkové
růže. Pozor na fuchsiové tóny, ty už jsou moc intenzivní a
navíc často působí nepřirozeně.
Sehnat světlou tvářenku není
snadné, to je bohužel fakt. Na druhou stranu my bledule dokážeme
ocenit málo barvící tvářenky, které by jiné dámy označily za
šunt. Když přejedete po pudru prstem a zůstane vám na něm jen
lehounký nádech barvy, je to naopak dobře. Bledulkám totiž
svědčí opravdu jen nádech barvy. Ne barevná kola přes celé
tváře. Takže když tvářenka moc nebarví, bledule ji využije
:-)
Mám takové asi tři. Kupovala jsem je
právě proto, že barvily maličko. A používám je, když mám
výrazně tmavou rtěnku, abych ten kontrast trošku vyvážila.
Ale jinak jsem bez tvářenky docela
spokojená :-)
Na druhou stranu být bezpihatá (což
by mi ale vůbec nevadilo), asi bych taky nesnášela otázku:
slečno, je vám dobře?
Takhle slýchám jenom: slečno,
nemračte se.
Já se nemračím, s tím ksichtem jsem
se narodila :-p