Jaký jsem barevný typ

(A proč nerada používám zaběhnutý systém ročních období)

Po delší době se opět vracím k tématu barevných typů.

Poslední dobou jsem byla opět stále častěji žádána o určení barevného typu. Tazatelky byly často zmatené ze známého systému ročních období a někdy už nevěděly kudy kam. Chápu, že člověka napadá: jak to, že nikam nezapadám? Přece musím být nějaký „typ“. Ale ano. Jste svůj typ. 

 

Každý člověk je neopakovatelný originál a i když na světě může existovat někdo podobného typu jako vy, nikdy nebude úplně stejný. Vy jste jen vy a žádný jiný/žádná jiná VY po světě nechodí.

A právě proto je propagovaný systém čtyř ročních období nedostatečný, a to i v případě, že se jedná o systém rozšířený na 12 typů.

Systém vznikl s dobrým úmyslem jako pomůcka všem, kteří si nevědí rady s oblékáním a líčením. Jenže bohužel ne všichni jsme se narodili tak, abychom zapadali do škatulek.

Takovým případem jsem i já. Mám neutrální barvu očí, která v závislosti na osvětlení hraje až do studena, vyloženě chladný podtón pleti a fialové rty. Jenže mám taky pihy a tizianové vlasy (obecně prostě světle zrzavé). A to je můj konec. Právě díky těm vlasům a pihám mě 95% kosmetických poradkyň, prodavaček i vizážistek zařazovalo do čistě podzimního typu a už to do mě valily. „K vám se hodí rezavá, oranžová, hnědá, mechově zelená...“ A bylo jim naprosto jedno, že v těchto barvách vypadám jako stará pouliční pracovnice, která si při té práci uhnala navrch ještě souchotiny. Ne, mám zrzavé vlasy, tak jsem prostě podzim. Nejsem. Jsem JÁ. Grrr...

Poslední takováto nehoda se mi stala zrovna na podzim. Nechala jsem se zlákat věhlasnou značkou, která má pověst prvotřídně vyškolených kosmetických poradkyň. A pak jsem domů jela s oranžovými dálnicemi na tvářích (jste hrozně bledá, to chce trošku bronzeru), zlatavě lososovými stíny (angorský králík by mi záviděl) a oranžovou rtěnkou (tak krásně žluté zuby jsem už dlouho neměla). Styděla jsem se celou cestu a děkovala své prozíravosti, že jsem si s sebou přibalila aspoň sluneční brýle.

Proto dělím lidi pouze na tmavý či světlý typ a na chladný či teplý. Proto říkám, že je někdo světlý/jemný chladný typ, tmavý/výrazný teplý typ atd. Tím se definuje paleta odstínů, které danému člověku sluší, ale stále je dost široká na to, aby si vybral, co mu sluší a v čem se cítí dobře.

Ovšem to, v čem si člověk myslí, že se cítí dobře, nemusí být vždy to, co mu sluší. Naše mysl je záludná a naše přání nás dokáží hezky očarovat. Zalíbí se nám nějaké barvy, zamilujeme se do nějakého stylu a tak moc si přejeme, aby se k nám hodil, že si vlastí obraz trochu upravíme. Oči nám často otevře až pohled na vlastní nelichotivé fotografie, kde na nás zírá průhledná víla beznadějně utopená v gotickém ohozu, nebo uplakaná strhaná lesní bytost, na kterou někdo navěsil jedovatě růžovou mikinu a křídově bílý šátek. Ten někdo jsme často byli my sami. Protože když se nám něco líbí na pohled, musí nám to přece i slušet. Nemusí. A bohužel nebude.

Taky jsem si kdysi předsevzala, že ze mě vyroste vysoká bruneta s výrazným profilem a temnýma očima. Nevyrostla. A nezměním to, ani kdybych se obarvila na hnědo, nasadila si kontaktní čočky a nechala si zlomit nos :-)) Takže nebudu blázen a nebudu na sebe navlékat fialovou, červenou a zlato a předstírat, že jsem břišní tanečnice.

Když pominu, že jsem spíš Baron Cimetiere :-p :-D

Nesnažte se nacpat do škatulky, kterou vám někdo přisoudil, ani do takové, kterou jste si připravily vy sami. Buďte sami sebou, buďte škatulka s nápisem: Barbora, Jiřina, Já :-)

Pro každého se najde vhodný odstín, který podtrhne jeho typ a osobnost, jen to holt stojí víc práce než jen jaro, léto, podzim, zima :-)