Výmluvné rty

A na řadu přichází jednohubky. Tentokrát se zaměříme konkrétně na rtěnky, protože jejich škála je (pro někoho překvapivě) dost široká. Ostatním produktům na rty se budeme věnovat zase někdy příště.

I když se někomu může zdát, že na takové rtěnce nic komplikovaného není, i tady je z čeho vybírat a záleží na tom, co vyhovuje právě vám.

Takže milé pusinky (a pusíci ?), co si máznout ?

1 - Rtěnka klasická v tyčince (liptick, rouge á levers)

Nejznámější a nejslavnější přípravek k líčení, symbol ženskosti a oblíbená filmová rekvizita. Rtěnky v tyčince bývají v nepřeberném množství složení a vylepšení. Matné, lesklé, perleťové, s ochranným faktorem SPF, výživné, obohacené o pečující složky, vitamíny a účinky proti stárnutí, dokonce i minrální (tedy s minerály). Záleží jen na vašem výběru, které složení a barva budou pro vás ty pravé. Nejčastěji se nanáší prostě jen tak, přímo tyčinkou. Některé dámy dokážou z takového procesu krášlení vykouzlit hotový akt svůdnosti :-))

Někteří vizážisté doporučují nanášet i tuhle rtěnku štětečkem. Argumentují větší precizností a lepší přilnavostí barvy. Ovšem pravdou je, že vizážista nemá na výběr čistě z hygienických důvodů. Je krajně neprofesionální „matlat“ přímo tyčinkou po ústech každé zákaznici/modelce. Teoreticky by každý vizážista měl rtěnku nejprve odškrábnout na čistou paletku případně na hřbet dlaně a odtud aplikovat štětečkem na rty. Při domácím líčení záleží jen na vás, jestli máte pocit, že dosáhnete lepšího výsledku pomocí štětečku.

2 – Rtěnka tekutá (liquid lipstick)

Tenhle produkt je na první pohled zaměnitelný s leskem na rty. Ovšem tekutá rtěnka má hutnější konzistenci a sytější barevný efekt. Rtěnka se nanáší jednoduše „instalovaným“ štětečkem nebo pěnovou houbičkou na tyčce. Zpravidla je třeba ji nechat chvíli na rtech zaschnout. Tekutá forma rtěnky mívá bohužel stejně jako lesk tendenci se shlukovat v koutcích rtů a buď vám začne vadit pachuť v ústech, nebo začnete vypadat jako vampířice po večeři :-[

3 - Rtěnka v tužce (jumbo lip pencil)

Super praktická věcička. Tlustá ořezávací tužtice, kterou vykreslíte konturu rtů a zároveň je i vybarvíte. Dosáhnete tak dokonalého barevného efektu, který se vám i při nejlepším sladění rtěnky a tužky nepodaří. Rtěnka v jumbo tužce je hutnější konzistence, trošku připomíná olejové pastelky a nejčastěji bývá matná nebo nanejvýš polomatná. Barva na rtech vydrží relativně dlouho, ale po čase se začne shlukovat ve svislých rýhách, takže je třeba sem tam si rty promnout o sebe.

4 – Rtěnky v kompaktním balení a paletky (lip color)

Tady je štěteček naprosto nezbytný. Pokud ovšem nechcete zrovna zkoušet nejnovější trip z módních přehlídek – matlání rtěnky prstíky. V ideálním případě dosáhnete efektu „přirozeně“ zbarvených rtů bez kontury, v tom horším vzhledu typu „Ema papala marmeládu“. Já osobně doporučuji tento postupně rozhodně nezkoušet v případě tmavších rtěnek (rudá, fialová, burgundská atd.) Konzistencí je rtěnka v kazetce, paletce nebo plechové krabičce podobná rtěnce klasické v tyčince. Někdy ale mívá kratší výdrž na rtech.

5 – Rtěnka neslíbatelná (kissproof lipstick, stay on lipstick)

V 90tých letech pojaly laboratoře slovutných firem nápad, že stvoří úžasnou rtěnku, která přežije celý váš pracovní den od ranní kávy, přes polední mastný smažák nebo hranoles až po večerní rande.( Á tady se teprve dostává na řadu to líbání). Nutno přiznat, že některým se to povedlo. Neslíbatelná rtěnka často drží, a nepustí. Jenže. Klasické neslíbatelné rtěnky mají výrazně sušší konzistenci, takže máte za chvíli scvrklé rty do jakési vroubkované harmoniky a pocit, že vám rty jakoby „táhnou“ není zrovna příjemný. Neslíbatelné rtěnky jsou převážně matné a díky svému složení nedrží na sliznici. Takže vám obarví jen a pouze pleť rtů, ale z vnitřní strany (tam, kde se rty dotýkají) ji brzy „slíznete“. Výsledkem bývá u slabších i běžně širokých rtů nehezký efekt dvou ležatých rovnoběžek ve tváři. A ty rovnoběžky drží, a nehodlají se pustit. Takže když se přes den zahlédnete v zrcadle, vyděsíte se a letíte na WC šmudlat kapesníčkem po rtech, což kromě drolení nemá valného výsledku. Neslíbatelná je prostě držák. Pustila by snad jedině, kdybyste odstartovali líbací maraton. Takže suma sumárum, neslíbatelná rtěnka v tyčince jako taková není žádná výhra.

Jiná věc je ovšem dvousložková rtěnka nové generace. K samotné barevné tyčince je přibalena ještě jedna, která vypadá jako „jelení lůj“. Touhle bezbarvou a někdy i lesklou tyčinkou přetřete už nalíčené (a zaschlé !) rty. Ještě příjemnější je neslíbatelná rtěnka v tekuté formě, kdy na jednom konci kouzelné hůlky je samotné barvené líčidlo v tekuté formě s aplikátorem a na druhé něco, co vypadá jako bezbarvý lesk. V obou případech vám bezbarvá část zajistí mnohem příjemnější, měkčí pocit na rtech, lesk a zamezí právě vytváření rýh a vysychání. Tuhle bezbarvou vrstvu můžete během dne podle libosti obnovovat. Barva samotná nikam necestuje a na skleničky (a spřátelené rty a tváře) se stěhuje jen průhledný „balzám“.

6 – Rtěnko-lesk aneb skoro rtěnka (amlost lipstick)

Jak už název napovídá, jedná se o něco jako výraznější lesk v tyčince. Já těmhle krasavicím soukromě říkám průhledné rtěnky. Barva v tyčince se může na první pohled zdát třeba i dost výrazná, ale když vyzkoušíte máznout na kůži, zůstane vám na ní průhledný barevný film. Trochu mi připomíná ovocné šťávy. Polortěnka je nejčastěji k dostání ve štíhlejší tyčince, než rtěnka běžná. Má lehčí konzistenci, není krycí a je dalším stupínkem po tónovaném (zabarveném) balzámu na rty.

U této rtěnky není třeba používat konturovací tužku a líčení vždy vypadá velice lehce a přírodně.

A jak nanést rtěnku, abychom nepůsobily jako malé holčičky, co se vloupaly mamince do líčidel ?

Rtěnku vždy nanášejte na čisté a suché rty beze stop mastnoty.

Rty by měly současně být dobře hydratované, jinak rtěnku rychle vsáknou a na povrchu zůstane jen suchá barevná vrstva. Nejlepší je přetřít rty balzámem (jelenů lůj, labello a podobně) a po 10-15ti minutách otisknout ze rtů to, co se nevsáklo do pleti. Rty budou měkké, hydratované, ale nikoli mastné.

Rtěnku nanášejte v jedné nebo dvou vrstvách podle libosti a rty o sebe lehce promněte. Pomůže to rovnoměrně rozetřít vrstvu líčidla a barva prostoupí i do rýh na rtu. Pokud dáváte dvě vrstvy, můžete první lehounce otisknout o kapesníček, nebo o hřbet ruky a pak teprve dát vrstvu druhou. Barva se tak lépe vpraví do pleti.

Na rtěnku můžete dát trochu lesku, ale v tom případě je třeba počítat s tím, že líčení nevydrží tak dlouho. Lesk se se rtěnkou jakoby smísí a barva se rychleji smázne. U tmavších rtěnek má pak barva tendenci klouzat po rtech a rozpíjet se do jejich okolí. Zvláště u červených rtěnek je to velký problém a vytváří to vulgární dojem.

Tužka na rty (kontura) není třeba u velmi světlých nebo tělových rtěnek. Za to u tmavších a červených odstínů by být měla. Zamezíte tak „umatlanému“ vzhledu a vaše líčení bude na úrovni ;-)

Rtěnku vždy nanášejte na celé rty (na veškerou červeň) a nikdy nepřetahujte. Vždycky je to vidět a barva se po chvíli začne rozpíjet kolem rtů.

Preciznímu líčení výraznou rtěnkou, upířím rtům nebo „nahým“ rtíkům se budeme věnovat samostatně někdy příště.

Takže prozatím pac a pusu.

A teď už jen zarámovat

Tentokrát se zaměříme na zřejmě nejopomíjenější rys tváře – na obočí. Ano, obočí bývá tou zanedbávanou popelkou i u mnohých velice nalíčených dam. Na druhou stranu na něm často pácháme činy nepatřičné a naše neuvážené zásahy do přirozeného tvaru a růstu „stříšek pro oči“ nejsou bez následků. Někdy bohužel nenapravitelných.

Nejprve se podíváme, jaké barvičky, přípravky a udělátka nám jsou při úpravě a péči o obočí k dispozici.

1 – Pinzeta (tweezer)

Nejdůležitější nástroj. Je ale třeba ho užívat s rozvahou.

Nejlepší pinzeta pro úpravu obočí je pinzeta zkosená s vroubkovanými čelistmi (z vnitřní strany jsou rovné rýhy). Taková pinzeta nejlépe uchopí (díky zkosení) chloupek a udrží ho (díky vroubkům). Samozřejmostí je, aby byla kvalitní a nerez.

2 – Tužka na obočí (Eyebrow pencil, brow pencil, brow liner, brow shaper)

Tužky na obočí se vyrábějí jak ve dřevěné ořezávací podobě, tak vysunovací v plastovém pouzdru. Já osobně dávám vždy přednost dřevěné ořezávací. Pracuje se s ní lépe, výsledek je preciznější a můžete si sami regulovat ostrost hrotu. S vysunovací tuhou nikdy nedokreslíte jednotlivé chloupky, spíš si uděláte jakési šmouhy. Při výběr tužky na obočí je třeba si dát pozor na dvě věci – příliš tmavou barvu a přílišnou krémovost tuhy. U tužky na obočí dáváme přednost tužší konzistenci a větší tvrdosti tuhy. I když se vám může zdát, že taková tužka málo „kreslí“, poslouží vám rozhodně lépe, než příliš „patlavá“ tuha, která vám obočí spíš zmaluje než jemně zvýrazní.

Při nákupu tužky na obočí vyzkoušejte tester. Udělejte lehkou rukou několik zkušebních tahů na hřbet dlaně. Pokud se tuha okamžitě nerozmatlá a neztupí, je to ta pravá. Potřebujeme, aby tuha vytvořila jemnou a ne příliš nápadnou linku. Doslova „vlasový“ proužek.

3 – Pudrová barva na obočí (brow color)

Tenhle produkt připomíná balením oční stíny. Většinou jsou v kompaktní krabičce dva odstíny (světlejší a tmavší) a nebo jedna pudrová a jedna krémová barva, případně pudrová barva a bezbarvý vosk. Většinou je v balení i plochý zkosený štěteček pro nanášení. Na cesty je praktický, ale v domácím prostředí doporučuji přece jen štěteček na obočí v plné velikosti, tedy s dlouhou rukojetí. Mnohem lépe se s ním pracuje. Dá se také zaměnit za podobně vypadající štěteček na krémové oční linky.

Pomocí těchto paletek obočí „domalujete“ a současně zafixujete. Pokud s pudrovou barvou na obočí začínáte, vybírejte raději jemnější a méně nápadný odstín. Nanášení pudrové barvy do obočí chce trochu cviku a s tmavší barvou můžete lehce dosáhnout vzhledu „kominíkova žena“.

4 – řasenka na obočí (brow mascara, brow color)

Přípravek vypadají shodně jako řasenka, ale má jemnější, gelovou konzistenci a řidší kartáček. Jeho použití je expresní, praktické a hodí se i pro začátečníky. Jedním tahem totiž obočí učísnete, obarvíte chloupky i zafixujete tvar. Opět doporučuji začínat s méně nápadným odstínem. Tento produkt se ale bohužel nehodí pro řídké obočí, protože obarví skutečně jen chloupky. Naopak vynikající je pro světlejší typy, které mají širší a hustší obočí, ovšem chloupky jemňounké, krátké a světlé.

5 – Gel pro růst chloupků

Je to velice speciální přípravek, který se dá sehnat jen u několika málo firem. Vyrábí ho Talika (zakladatelka byla lékárnice) a pak se sem tam objevuje v Sephoře. Balení vypadá jako průhledné plastové pero se štětečkem. Poslední dobou se v podobném provedení prodávají například lesky na rty. V tomto případě pero obsahuje gel s účinnými látkami podporujícími růst chloupků a jejich zesílení, navíc jsou v gelu maličká vlákénka. Tato vlákénka mají za úkol zaujmout místo vašich zatím nepřítomných (mnohdy neuváženě vytrhaných) chloupků. Přípravek je při svědomitém používání účinný i u obočí, které po krutém kosení odmítá růst. Ovšem cena odpovídá efektu

6 – bezbarvý gel na obočí + řasy (clear mascara, brow gel)

Produkt vypadá jako řasenka, ale tuba je průhledná a uvnitř bezbarvý gel. Tento přípravek slouží jako „kondicionér“ a fixátor na obočí i na řasy. Díky bezbarvému složení ovšem obočí nijak nezvýrazní.

7 – Speciální holítka (eye brow shaper)

Relativně nový pomocníček pro tvarování obočí. Hlavně se používá pro holení chloupků mezi obočím, nebo těch, které už zasahují do plochy očního víčka. Je mnohem preciznější a bezpečnější než břitva nebo různá holítka na tělo. Některé druhy mají přes čepel dokonce jakési gumové „nárazníky“, aby bylo i pro největšího „šikulu“ nemožné se „fiknout“. Pro dámy i pány, kterým chloupky rostou i hodně pod obočím až téměř k víčku, je to skvělý pomocník.

A jak tedy správně upravit, zvýraznit či zkrotit obočí ?

Jednoznačně jemně a s citem. Žádné velké škubání, zasahování do přirozeného tvaru obočí, či dokonce vyholování. Pokud někdo pohrdne svým přirozeným tvarem obočí, vyholí si ho a má pocit, že si nakreslí nějaké lepší, je bohužel na omylu. Výsledek je vždy nepřirozený, nehezký a často i komický. Takže odpusťte svému obočí, že neodpovídá vašim představám. Narostlo vám takové, které se nejlépe hodí k vašemu tvaru obličeje. Jeho hustota a barva je ovšem věc jiná. Tam můžete jemně a vkusně ovlivňovat konečný výsledek.

Obecně se doporučuje vytrhávat pouze chloupky roztroušené mimo samotný tvar obočí. Pod ním a vyjímečně i nad. To ovšem pouze, pokud vám chloupky nad vnějšími okraji obočí dodávají jakýsi „ušmudlaný“ vzhled. Případně pokud vedou až k linii vlasů.

Hustotu obočí můžete zmírnit nikoli holením, ale zastřiháváním. Hřebínkem na řasy vyčešte chloupky jako kadeřnice, když stříhá pána na krátko a chloupky rovnoměrně zkraťte. Stejný postup platí i pro rozježené chloupky.

Často se na módních fotografiích setkáváme s tím, že vizážista obočí vyčesal nahoru a chloupky trčí coby jakési „číro“ nahoru a směrem ke kořeni nosu. Pokud měl „umělec“ pocit, že se tím nějak vyjádřil, je to jeho věc. Ale v opravdovém životě to vypadá neupraveně a není to slušivé ani trochu.

Pokud chcete obočí zesvětlit, můžete to udělat pomocí béžové tužky. Tou pak do chloupků malujte krátké čárky. Tak si uděláte jakýsi „melír“.

Pokud máte obočí velmi světlé a vlasy nikoli, může být řešením, stejně jako u řas, barvení. V tomto případě ale raději ne úplně na černo ;-) Nechcete přece strašit děcka v parku. Bulisy mulisy ;-p

Prostě buďte se svým obočím kamarádi, nesnažte se ho úplně měnit, jen tak lehce usměrňovat. Protože obočí je rámečkem obrazu, kterému se říká tvář. A rám by nikdy neměl přebít obraz samotný, jen ho tak nějak pěkně dolaďovat.

Podtržené oči aneb linky a pra-linky

Dalším produktem, na který se zaměříme budou oční linky. V současnosti se s nástupem gotik metalové a emanské módy stala oční linka nesmírně populární. Po letech se zase vrací uhrančivé líčení očí, které okouzlovalo už staré Egypťany a možná ještě starší pány.

Jako vždycky si nejdřív představíme jednotlivé druhy a pak si linky podtrhneme a sečteme.

1 – Tužky klasické ořezávací (eye liner, kohl eye pencil, eye pencil...)

Asi nejznámější a na použití nejjednodušší formou oční linky je klasická ořezávací tužka. Existuje v ohromné škále barev a podle ostrosti ořezání můžete měnit jemnost nebo tloušťku linky. Ořezávací tužky bývají buď tvrdší (eye pencil), nebo měkčí a krémovější (kohl pacil, kajalová tužka). Tvrdší tužky se výborně hodí na slabou tzv. vlasovou linku, zatímco ty kajalové s krémovější a měkčí texturou vytvoří linku širší, kterou můžete případně rozetřít. S kajalovou tužkou je ovšem třeba pracovat opatrně a pro začátečníky je někdy problém neudělat ze sebe místo šmrncovní dámy kominíka.

2 – Tužky vysunovací, neořezávací, automatické, samoořezávací (automatic eye pencil...)

Jedná se vlastně o vysunovací tuhu v plastovém pouzdru připomínající jakousi „verzatilku“. I když se spousta takovýchto tužek honosí názvem „samoořezávací“, jen u málokteré je to pravda. Ano, takovou tužku ořezávat nemusíte, ono to totiž ani nejde. Ovšem vzhledem k tloušťce tuhy se vám nikdy nepodaří vykreslit s ní klasickou ostrou linku. Jen malé procento má v pouzdru zabudovaný jakýsi ostřící mechanismus, ale i tak nikdy nedosáhnete tak slabého hrotu jako u klasické dřevěné tužky. Já osobně nemám tento druh linky příliš v lásce. Zvlášť starší dámy by se jí měly vyhnout. Tlustá linka působí spíš umazaně a navíc se vpíjí do jemných linek kolem oka. Použití této vysouvací tužky je vhodné spíš pro kouřové líčení, kdy se nakonec linka kolem oka rozetře doztracena.

3 – Linky tekuté

Tyto linky jsou naprostá klasika. Asi každý si vybaví staré filmy, kde měly dámy sáhodlouhé umělé řasy a černou linku s maličkým „ocáskem“. Tenhle druh očních linek je ale zároveň nejnáročnější na zvládnutí a naučit se ho používat není jen tak. Možná se to zprvu nezdá, ale dosáhnout plynulé neroztřesené linky pomocí tenounkého štětečku , který se vám různě neposlušně ohýbá, není jen tak.

Proto mám mnohem radši druhou a modernější verzi tekutých linek, kde je měkký štěteček nahrazen špičatým savým hrotem z plsti. Někdy dokonce tyhle linky vypadají jako špičatý fix. Pokud toužíte po klasické tekuté lince s ocáskem, doporučuji začínat právě s touhle „fixkou“.

4 - krémové oční linky (cream liner, gel liner, fluid liner...)

Tento starodávný kosmetický produkt teď zažívá svou obrodu. Jedná se o kalíšek s vazkým líčidlem. Z kelímku se barva nabírá plochým zkoseným štětečkem, který se podobá štětečku na líčení obočí. S trochou cviku se vám brzy podaří vykreslit krásně pravidelnou linku těsně u řas, a to dokonce i u spodních. Tahle linka většinou rychle zasychá, neobtiskává se při mrkání na horní víčko a často bývá i voděodolná. Sice to je trochu investice, ale vzhledem k velikosti kelímku vám vydrží dlouho. Jak už napovídá anglický název, konzistence bývá krémová, jemně gelová nebo fluidní. Vždycky se s ní ale dobře pracuje a pomocí štětečku se může dávkovat podle potřeby. Pomocí linek „v kalíšku“ si můžete vykreslit tenčí nebo silnější linku podle libosti.

5 – Kajal

Produkt evokující historii, starý Egypt nebo Arábii. Pouzdro připomíná rtěnku, ale vysunete z něj jakýsi kužel měkkého krémového líčidla, který je na konci zúžený do hrotu.

S tímhle kajalem si tenkou linku nikdy nevykreslíte, ale můžete orámovat celé oči a dosáhnout tak podmanivého pohledu harémových tanečnic, nebo královny Kleopatry. (To podle toho, co je vám bližší ;-) )

Při líčením tímto kajalem je třeba držet „tuhu“ rovnoběžně s víčkem, nikoli kolmo. Protože při rýsování línky by se vám hrot brzy „otupil“, asi jako když si „obrousíte“ rtěnku dokulata.

A jak tedy na typickou oční linku s otiskem vlaštovčího ocásku ?

Použijte buď ořezávací tužku, tekutou linku s plstěným (fixovým) hrotem nebo krémovou linku a štěteček. Pokud už máte trochu cviku, můžete nasadit linku hned u vnitřního koutku a lehkou rukou ji táhnout až půl centimetru za vnější koutek oka. Když přetáhnete vnější koutek, měla by vám linka lehounce vybíhat směrem nahoru a ven (jakoby ke spánku). Pokud ještě nemáte v ruce ten správný grif, je dobré začít uprostřed víčka a udělat nejprve vnější polovinu linky s ocáskem a pak se vrátit bez opětovného namáčení linky ke koutku vnitřnímu a obě linky spojit. Pokud pracujete s jiným líčidlem než je ořezávací tužka, je dobré si loket kreslící ruky opřít o stůl, aby se vám ruka netřásla a linka byla pěkně pravidelná. A nebo udělat těsně u řas postupně maličké body a ty pak spojit. Pozor ale na rychlé zasychání líčidla na víčku. Abychom dosáhli stejnoměrně tenké linky, můžeme nejprve nakreslit linku těsně u řas (téměř mezi ně) a tu pak dalšími tahy podle libosti rozšiřovat.

Pokud se vám stane, že se objeví nějaká nedokonalost, vlnka nebo nerovnost, smažte ji vatovou tyčinkou, kterou smočíte v odličovači očního make-upu nebo tzv. Zmizíkem (bílý fix napuštěný odličovačem).

Oblíbeným trikem je přitisknout prst druhé ruky na vnější koutek oka a jemně pleť vytáhnout směrem ven a nahoru. Když to nebudete dělat třikrát denně, nemusíte se bát, že si tak naděláte vrásky.

Ještě několik varování. Nikdy nepoužívejte tekutou oční linku do vnitřního víčka. Stejně tak si nemalujte vnitřní víčko, pokud máte citlivé oči nebo nosíte kontaktní čočky.

A když se vám podařila ta správná elegantní linka s ocáskem, mrkněte na sebe do zrcadla a pozor, aby vám ta vlaštovka neuletěla ;-)

Vhodný odstín rtěnky stále nenalezen ?

Míchejte :-) Dva odstíny rtěnky nebo lesku můžete smíchat přímo na rtech, když je nanesete přes sebe a vytvoříte si tak váš ideální odstín. Nebo můžete barvičky mísit jako profesionál – seškrábněte trošku rtěnky nebo mázněte lesk na hřbet ruky (profík používá paletku) a pomocí štětečku na rty si smíchejte barvičku přímo na míru;-)

Nedělte se !

I když jste povaha veskrze dobrá a štědrá, o kosmetické produkty není vhodné se dělit. Kamarádka, sestra nebo švagrová by se vám za takovou službu mohla nevědomky odměnit zánětem oka, oparem nebo jiným nepříjemným kožním projevem. Pokud půjčíte rtěnku, tužku na oči, lesk nebo třeba řasenku, cizí bakterie a viry kontaminují celé balení a vy si zaděláváte na nepříjemné následky.

Nemůžete sehnat tužku na obočí ve správném odstínu ?

Pokud máte světlé obočí a vaše barva vlasů je neutrální nebo s chladným podtónem, není jednoduché sehnat tužku na obočí. Většina tužek na trhu, která je určena pro světlovlásky, má z neznámého důvodu okrový odstín. Pokud se tedy nechcete pyšnit obočím v lákavém odstínu hořčice, sáhněte po šedé tužce na oči. Lépe fungují levnější druhy, protože nemají příliš měkkou a krémovou konzistenci. Na obočí je třeba tvrdší „tuha“, aby bylo možné precizně dokreslit jednotlivé chloupky.

Jak nařasit brvy

Bohužel jsem ke svému překvapení zjistila, že i mnozí profi vizážisté mají problém skutečně pěkně nalíčit řasy. Když vidím některé výtvory, kdy se na fotkách skví prvotřídní „muří nohy“ opatlané a slepené maskarou, nestačím se divit. Ano, aplikace řasenky je oříšek, ale pofík by s tím přeci neměl mít problém.

Nejprve se zaměřím na jednotlivé typy řasenek. Uvedu ty nejčastější.

1 – Prodlužující (Lengthening)

První, podle čeho takovou řasenku poznáte je kartáček. V tomto případě častěji hřebínek, ostnatý „ježeček“ nebo jakási tyčinka s téměř nepatrnými štětičkami. Účelem takového nástrojíku je, aby se řasy dobře pročesaly a barva se protáhla až ke konečkům. Některé řasenky obsahují hedvábná a jiná vlákna nebo další „nastavující“ ingredience, které se na konečky jakoby nalepí a prodlouží je. Prodlužovací řasenka je vhodná na jakékoli řasy, husté i řídké, krátké i dlouhé. Vždy vám udělá dobrou službu. Z klasických řasenek je to ta, která vám řasy nejlépe pročeše a u které hrozí nejmenší nebezpečí slepování a opatlávání řas i okolní pleti.

2 – Natáčecí (curving, curling...)

Tahle řasenka má většinou kartáček zakřivený do obloučku, a nebo jsou jeho štětičky uprostřed jakoby vykousnuté (opět do obloučku). Tvar kartáčku má suplovat kleštičky na řasy. Podle mých zkušeností to většinou není žádná sláva a kleštičky jsou mnohem účinnější.

3 – Zhušťující (volumizing, volume...)

Na tuhle štětku pozor ! Ta vám dokáže udělat pořádnou paseku. Já osobně jsem vždy klientkám doporučovala, aby se Volumatickým řasenkám vyhýbaly. Tuhle potvůrku poznáte už podle kartáčku, který vypadá jako kříženec štětky na nádobí a štětky na WC. Každopádně nic, co byste si měly pustit na oči ;-) Masivní, široký a „humpolácký“ kartáč, kterým si leda tak vypíchnete oko a při tom se ještě zamažete až za ušima. Efekt zhušťujících řasenek spočívá v tom, že vaše řasy jednoduše obalí silnou a často bohužel nerovnoměrnou vrstvou mouru. Výsledkem jsou prvotřídní muší pařátky ve stylu 60tých let. Nic pohledného. Kartáček u těchto řasenek řasy téměř nepročesává a při líčení je třeba nános neustále z řas otírat a pročesávat dodatečnými nástroji (hřebínek atd.) Takže pokud se zrovna nechystáte na Helloween, nemůžu vám Volumatické maskary doporučit.

4 – Voděodolné (waterproof, water resistant...)

Záměr je dobrý, zvláště v létě nemůže dáma potřebovat, aby se na pláži nebo v rozpáleném městě během dne proměnila v rodnou sestru Alice Coopera. Ovšem výsledek často velmi pokulhává. Co získáte na voděodolnosti, to ztratíte na celkovém líčení řas. Řasenka je hutnější, někdy až vazká, špatně se nanáší, řasy neprodlužuje, spíš dusí nerovnoměrným nánosem. Navíc je třeba si pořídit speciální odličovat na bázi oleje a i tím člověk často spíš setře celé oko, než betonový nános na řasách. Mnohem příjemnějším, estetičtějším a operativnějším řešením je použití tzv. Top coatu – alébrž pláštěnky na řasy. To je speciální řasenka číslo

5 – Top coat, waterproof coat

Jedná se vlastně o průhledný gel, který se dá nanést na jakoukoli řasenku po jejím zaschnutí. Top coat má většinou v patroně kartáček s krátkými štětinami a jednoduše s ním přetřete nalíčené řasy po zaschnutí poslední vrstvy. Sice je na jeho odlíčení také třeba odličovače na olejové bázi, ale vzdává se podstatně lépe, než voděodolná řasenka.

6 – Bílá báze pod řasenku

Prodává se buď samostatně nebo jako součást (druhá strana patrony) řasenky. Aplikuje se na řasy před použitím maskary. Jejím účelem je řasy obalit a tím zajistit jejich větší délku i průměr. Je třeba se s touto bází naučit zacházet, ale většinou dosáhnete slibovaného efektu. Je to ovšem efekt umělých řas, který se na denní nošení nehodí a působí dost tvrdě.

7 – Ježčata

Tady zařadím všechny řasenky, které postrádají běžný „štětkovitý“ kartáček. Poslední dobou je to po hřebínkových aplikátorech nejnovější trend a podle mého názoru velký krok kupředu. Takový aplikátor je většinou vyroben z plastu a nebo ještě lépe z pružného silikonu. Aplikátor má po celém obvodu jakési ostny, kterými se řasy skvěle pročešou a oddělí. Někdy jsou na jedné straně ostny kraťoučké (pro pozvednutí řas u kořínků) a na druhé dlouhé (pro prodloužení). Tyhle řasenky mají o něco řidší konzistenci, protože běžné „maskáro“ by takový aplikátor zalepilo a z aplikace by byla spíš patlikace ;-) Na tyto řasenky jsem přešla hned po jejich uvedení na trh a jen se modlím k nařasené Bohyni, aby je firmy kvůli konzervativním zákaznicím nesmetly z trhu.

Když jsme si teď udělali jasno v tom, co nám trh nabízí, pojďme se podívat na správnou aplikaci.

Nejprve se zmíním o častých nešvarech, kterými jsou bohužel nakaženi i mnozí profíci. Při aplikaci řasenky nevytahujeme víčko, abychom si časem nadělali vrásky. Nešmrdláme kartáčkem sem a tam jakoby nás stihl abstinenční třes a neprovádíme (opravdu ne) podivné cik-cakovité pohyby, kdy se nám řasy chudinky zachytávají za kartáček a horní víčko se vytahuje do podivných grimas. I když se vám někteří „šmudlíci“ snaží namluvit pravý opak, ničemu to nepomůže, řasy to neoddělí a rozhodně je takovýmto způsobem rovnoměrně nenalíčíte. Dále řasenkou nepumpujeme dovnitř a ven, protože si tak naženeme do patrony vzduch a řasenka bude brzy „vyschlá“ a zralá tak akorát do koše. Správně bychom neměli před líčením ani otírat přebytečnou barvu z kartáčku ubrouskem. Na kvalitní řasence totiž žádná přebytečná barva po vytažení z patrony neulpívá. Pokud vytáhnete opatlaný kartáček, je řasenka nekvalitní a je jedno jak slovutná značka je na patroně vyražena. V obchodě se tímto jednoduchým testem vyhnete nákupu nepoužitelné řasenky vhodné leda tak jako krém na boty.

Tak a teď konečně k samotnému líčení.

Níže popsaný postup vám udělá službu, ať máte řasy jakékoli a když získáte cvik, budou vaše řasy rovnoměrně nalíčené, pročesané a zatočené.

Nejprve je třeba řasy na líčení připravit. Řasy musí být čisté, suché, nemastné a pročesané. Buď si můžete pořídit hřebínek k tomu určený, který použijete i při samotném líčení, nebo jednoduše řasy přejet bříškem prstu od vnějšího koutku k vnitřnímu a tím je rozevřít jako vějíř. Teď můžete začít s řasenkou. Ale já doporučuji ještě před tím použít kleštičky. Mnoho dam má z kleštiček strach, protože jim připomínají jakýsi mučící nástroj. Ale není se čeho bát. Kleštičky je nejlepší vybírat kovové s vyměnitelným gumovým „obloučkem“ na plošce. Kleštičky nasadíme ke kořínkům řas tak, aby ploška na vrchní „čelisti“ ležela na horním víčku. Pokud chcete dosáhnout efektu jakéhosi ocásku ve vnějším koutku, jaký se nosil v 60tých letech, nasaďte kleštičky až v první třetině řas. V obou případech pak krátce a jemně stiskněte. Hotovo. Když nasazujete kleštičky, dávejte pozor na skřípnutí kůže mezi čelisti kleštiček, při stisku vás nesmí také nic tahat. Tímto jsou vaše řasy připraveny na líčení. Díky kleštičkám budou rozvinuté jako vějíř, pozvednuté a získáte dojem delších brv.

Teď vezměte vybranou řasenku (já doporučuji s ostnatým aplikátorem) a nasaďte ji u kořínků řas. Táhněte směrem vzhůru, netřeba dotahovat až do konce. Postup opakujte a tentokrát dotáhněte až do konce řas. Naposledy můžete ještě řasenkou pročísnou poslední třetinu řas. Takže máte tři vrstvy, které ovšem nejsou přes sebe, ale každá v jedné délce řas. První tah je zaměřen na kořínky, druhý na celé řasy a třetí pak na obarvení i jemných konečků. Podle potřeby můžete řasy hned po aplikaci jednotlivých vrstev pročísnou umytým kartáčkem od staré řasenky, nebo již zmíněným hřebínkem.

Hotovo. Tímhle postupem získáte přirozeněji nalíčené řasy, neopatlané zbytečnými nánosy, neslepené a zbytečně opticky nezkrácené.

Teď přichází na řadu řasy spodní. Spodní řasy je třeba nalíčit také. Někteří „odborníci“ radí je nechat „nahé“, ale pohled na načerněné horní brvy a světlounké spodní chloupky není zrovna příjemný. A nenechte se ukolébat tím, že světlé řasy nejsou tolik vidět. JSOU. Stačí sluneční paprsky nebo zář reflektorů na večírku a rázem máte „chlupaté oči“. Mnohé dámy namítají, že si spodní řasy neumí nalíčit, nebo že se jim barva obtiskává na pleť. Při správné aplikaci a kvalitní řasence se není třeba obávat. Pokud máte řasy dlouhé a dotýkají se při pohledu dolů kůže, nemusíte barvu dotahovat až do špiček, nebo můžete nalíčené řasy zespoda přetřít voděodolným top coatem. Pokud máte řasy kratičké a aplikace kartáčkem od řasenky vám dělá potíže (barva je všude jinde, jen ne na řasách), stačí jednoduchý trik. Vezměte si plochý štěteček na obočí nebo na linky (jakýkoli „placatý“) a jemně ho několikrát otřete o kartáček řasenky. Pak barvu tímto plochým štětečkem krátkými pohyby natřete na spodní řasy. Můžete aplikovat jednu nebo dvě vrstvy, podle potřeby. Vaše oko získá konturu a nebudete mít „nahatý spodek“ :-)

Při líčení řas je vždy nejdůležitější, aby řasy byly oddělené a pročesané. Jakékoli slepení nebo shluky působí neesteticky, to už je snad lepší „neřasit“ se vůbec ;-)

A teď už stačí jen mrknutím oka rozvířit okolní dění a vyrazit do světa.